Legendární boxer Muhammad Ali slaví sedmdesátiny
Jeden z nejlepších a také nejkontroverznějších sportovců všech dob, boxer Muhammad Ali, se dnes dožívá 70 let. S boxem začal ještě jako Cassius Clay ve dvanácti letech. V osmnácti vybojoval zlato na olympijských hrách v roce 1960 v Římě. O čtyři roky později už bojoval mezi profesionály o titul mistra světa s tehdejším šampiónem Sonny Listonem.
„Létám jako motýl, bodám jako včela!“ křičel tehdy na svého slavného soupeře Cassius Clay a odborníci nad jeho opovážlivostí jen kroutili hlavou. Prý ať počká, až ho Liston trefí – a Clay odpověděl po svém.
„Nikdo nemůže trefit to, co nevidí. Jsem tak rychlý, že když večer v ložnici zhasnu světlo, jsem v posteli dřív, než nastane tma,“ říkal a svá slova potvrdil v ringu. Liston byl šest kol od Claye bit a do sedmého raději nenastoupil.
Krátce po zisku mistrovského pásu přešel na muslimskou víru a změnil si jméno z Cassius Clay na Muhammad Ali. O tři roky později odmítl vstoupit do armády a jít bojovat do války ve Vietnamu. Byl mu odebrán titul a hrozilo mu pět let vězení.
Muhammad Ali, legendární boxer, který si mnohokrát vysloužil ovace davů, slaví sedmdesáté narozeniny
K boxu se vrátil až v roce 1970, kdy nejvyšší soud USA rozsudek zrušil. V březnu 1971 se Ali postavil v ‚bitvě století‘ úřadujícímu šampionovi Joeu Frazierovi – a v boji o titul utrpěl svou první porážku po jednatřiceti výhrách.
V říjnu 1974 se však v dalším slavném duelu, s Georgem Foremanem, vrátil na trůn.
„Přemohl jsem krokodýla, přepral velrybu, medvědovi vyprášil kožich a lvovi dal přes hubu. Jsem zlý! Včera jsem spoutal blesk a zatknul hrom, zabil skálu a zranil kámen. Jsem tak strašný, že i lékům se ze mě dělá špatně. Jsem zlý!“ řval Ali do světa poté, co sedm kol kolem svého soupeře tančil, unavil ho – a v osmém ho přesnými údery knokautoval.
Nejznámější souboj ale svedl o rok později, kdy se v Manile postavil znovu Frazierovi. Po patnácti kolech krvavé bitvy se ani jednomu z boxerů zpět mezi provazy nechtělo. Boj ukončil Frazierův trenér, který hodil do ringu ručník.
„Byl jsem blízko smrti jako nikdy předtím. Přijeli jsme do Manily s Frazierem jako dva mistři a odjížděli jsme jako dva staříci.“
Profesionální kariéru ukončil Ali v roce 1981. Dnes je z něj nemocný muž trpící nevyléčitelnou Parkinsonovou chorobou.
Jeho mýtus však žije dál. Na olympijských hrách 1996 v Atlantě za velkého jásotu publika zapálil olympijský oheň. O tři roky později ho zase obecenstvo zasypalo růžemi, když doprovázel svou dceru Lailu k premiéře v ringu.
