Maďarsko je díky své finanční štědrosti rájem plavání
Potřetí za posledních šest let hostí plavecké mistrovství Evropy v dlouhém bazénu stejná země. Maďarsko je sice dlouhodobě s plaváním neodmyslitelně spjato, jeho úspěchy v tomto sportovním odvětví ale nejsou hlavní příčinou toho, že se zde s pravidelnou periodicitou opakuje pořádání vrcholných soutěží. Jako téměř za vším, i zde má totiž hlavní slovo, řekněme diplomaticky, finanční štědrost organizátorů.
Pokud se věnujete na mezinárodní úrovní plavání a zároveň váš účet nevládne sumou, která vám zaručuje klidný zbytek života, měli byste o tom zřídit si v Maďarsku přechodné bydliště začít minimálně vážně uvažovat.
Právě tato země totiž od roku 2006 dostala na svá organizační bedra pořádání hned tří evropských šampionátů v dlouhém a k tomu ještě jednoho v krátkém bazénu. Právě ten v krátkém 25metrovém bazénu se v roce 2007 konal v Debrecínu. Tedy městu, které letos prochází zkouškou i na poli náročnějšího šampionátu v bazénu dvojnásobném.
„Myslím, že v tomto oboru máme obrovské zkušenosti a spoustu specialistů. To je známo po celé plavecké Evropě a to je tajemství našeho úspěchu,“ snaží se ředitel tiskového oddělení šampionátu Peter Serenyi zvědavost ukojit tradičními větami o maďarském odhodlání, nadšení a pracovitosti.
Pravdou je, že letošní šampionát spadl do maďarské náruče jako takový malý belgický dárek. Antverpy totiž na poslední chvíli, kvůli malé podpoře od vedení města, z přiděleného pořadatelství vycouvaly, a Maďarsko tak bleskurychle chytlo šanci za pačesy.
„Je pravda, že Maďaři jsou připravení kdykoli. Oni jsou schopni dát daleko víc ten poplatek do pokladny LENu než kterákoli jiná země,“ uhodil zřejmě hřebíček na hlavičku reprezentační trenér Jiří Kyněra.
Peníze, peníze a zase peníze
Peníze jsou zaklínadlem dnešní doby, kterému se nebrání ani LEN, tedy Evropská plavecká liga, která sdružuje plavecké svazy evropských států.
„Normální poplatek je 200 tisíc eur. Vím, že třeba v roce 2006 dali do konce do pokladny 800 tisíc,“ operuje Kyněra s konkrétními sumami. Nic to nemění na tom, že maďarští organizátoři museli obětovat šampionátu mnohé. Na jeho přípravu měli totiž pouhé tři měsíce.
„Myslím, že to bylo opravdu hodně málo času, dělali jsme opravdu jak jen to šlo, pracovali jsme až 20 hodin denně. Musíte si přitom uvědomit, že zatímco ostatní měli na přípravu tři roky, my jenom tři měsíce. Moc doufáme, že to nebude znát. Jediným problémem tohoto pořadatelství je podle mě fakt, že máme k dispozici malý bazén, kam se vejde pouze dva tisíce fanoušků. Ale to bylo všeobecně známo,“ přistupuje Peter Serenyi k zahájenému šampionátu poměrně s chladnou hlavou.
V Debrecínu bude vyprodáno
Co by také ne. Dvoutisícová kapacita místního plaveckého bazénu paradoxně znamená, že bude snad každý den vyprodáno, a to i když konkrétně Debrecín rozhodně nepatří mezi typické plavecké bašty Maďarska.
„V Debrecínu překvapivě není velká plavecká tradice, ve zdejším klubu je pouze jedná známa plavkyně, Éva Risztovovová. Je to medailistka ze světového šampionátu 2003, pak přerušila kariéru. Před dvěma lety se ale vrátila nejdříve k dálkovému plavání a zde nyní startuje na volné čtyřstovce. Navíc už se kvalifikovala na olympiádu,“ tahá Serenyi poslední maďarský trumf z rukávu.
Skvělou atmosféru zdejšího šampionátu má totiž z velké části dotvořit účast zdejší hvězdy Évy Risztovové. Tedy trojnásobné světové medailistky, která podobně jako maďarští organizátoři stále nemá dost a plavání společně s nimi bere za svůj jediný smysl života.
