Medailových nadějí je u paralympiků víc, oštěpařka Vrátilová chce osobní rekord

Sedmačtyřicet českých handicapovaných sportovců figuruje v nominaci na paralympijské hry v Londýně, které začnou už ve středu 29. srpna. Hlavní hvězdou bude opět cyklista Jiří Ježek, dvojnásobný olympijský vítěz z Pekingu 2008. Před čtyřmi lety přivezli čeští paralympici celkem 27 medailí, z toho šest zlatých.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Ježek | Foto: Press kit

Alespoň dvě medaile by na paralympijských hrách v Londýně chtěli získat hendikepovaní sportovci ze Sportovního klubu Jedličkova ústavu Praha. Klub vede Pavel Martínek, který přišel před 18 lety při úrazu o sluch a sám strávil rok na vozíku.

„Naším největším želízkem v ohni je František Serbus, spastik, který patří mezi ty, kteří mají nejtěžší zdravotní postižení. Má největší šanci v disku, v současné době je držitelem evropského rekordu a vicemistr světa z loňského roku. Pak je tam oštěpařka Daniela Vrátilová a sprinterka Anička Luxová, která splnila paralympijský limit na stovce a dvoustovce. A cyklista Jirka Bouška má taky šanci bojovat o mety nejvyšší.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Své zastoupení na paralympiádě má i Sportovní klub Jedličkova ústavu

Jiří Bouška bude v Londýně obhajovat stříbrnou medaili z Pekingu. Další medailistkou z předchozí olympiády, která závodila v barvách Sportovního klubu Jedličkova ústava, byla Markéta Macková.

„Z Pekingu přivezla bronzovou medaili v tricyklu, ale bohužel už mezi námi není. Letos budou naši sportovci bojovat i na její počest a památku – a pokusí se na její úspěch z Pekingu navázat dalšími medailemi, třeba i vyšší hodnoty,“ doufá učitel Jedličkova ústavu Radek Musílek, který se sám aktivně věnuje curlingu.

Trénink hendikepovaných se v ničem neliší od tréninků nepostižených sportovců. Aby mohli podávat ty nejlepší výkony, potřebují jen občas něco navíc. V případě vrhače Františka Serbuse to je speciální stolice pro vozíčkáře.

„Představuje to další investici, proto je třeba shánět i finanční prostředky. Začínal jsem ve sportovním klubu s myšlenkou, předat zkušenosti s tím, co sport dokáže. Jedinec když chce, dokáže zlepšit svoje schopnosti a dovednosti – dá se říct, že je to na něm.“

Kromě atletiky a cyklistiky se členové Sportovního klubu Jedličkova ústavu věnují i lukostřelbě, florbalu, stolnímu tenisu, plavání nebo závěsnému kuželníku.

„Mnoho studentů takhle tráví odpoledne, každou chvíli vidím třeba v pátek odpoledne odjíždět nějaké auto na víkendový turnaj,“ dodává Radek Musílek.

Vrátilová touží po překonání osobního maxima

Přímo v Londýně už je i hendikepovaná oštěpařka Daniela Vrátilová. Všestranná závodnice odjela na svou třetí paralympiádu, pokaždé však závodila v jiné disciplíně. Letos bude házet oštěpem. Protože má nejlehčí formu dětské mozkové obrny, soutěží mezi nejméně postiženými sportovci.

Naplno se Daniela začala věnovat sportu před dvanácti lety. Začínala sprinty na 100 a 200 metrů a sbírala úspěchy.

„Na sto metrů jsem měla v roce 2002 bronzovou medaili na mistrovství světa v Lille, a v roce 2003 to byl bronz na dvoustovce a stříbro na stovce.“

Jenže právě v její kategorii pořadatelé vypisovali sprinty jen málokdy, a tak na Letní paralympiádu v Aténách odjela jako cyklistka. V Pekingu házela diskem a skončila čtvrtá. Krátce poté se dozvěděla, že do Londýna se musí opět přeškolit. Tentokrát na oštěp.

Přehrát

00:00 / 00:00

Oštěpařka Daniela Vrátilová by v Londýně ráda atakovala osobní rekord

„Bylo to těžké, oštěp je hodně náročná disciplína, hlavně technicky. Od šestnácti metrů jsem pořád nějak přidávala a učila se, v zimě to byla fyzická příprava s medicimbaly, běhání, nácvik běhu s oštěpem, posilovna…“

Oporu má Daniela se své rodině - její muž Petr má stejný hendikep. I on je aktivní sportovec. Vrhá koulí a působí i jako trenér. Radost jim oběma dělá dcera Emma.

„Cítím se hodně unavená po dvou měsících tréninku, je to hodně náročné na cestování, do toho rodina. Nemyslím, že bych uměla úplně všechno, za tři a půl roku se oštěp nedá naučit tak, jak bych si představovala. Ale těším se, že si v Londýně trochu odpočinu a po tom týdnu relaxu to uletí na osobní rekord. Šesté nebo sedmé místo by bylo hezké.“

V Londýně by Daniela ráda hodila kolem 29 metrů. Už teď ale ví, že po paralympiádě v oštěpu pokračovat nebude.

„Pro Rio, které bude za čtyři roky, je první návrh, že bych šla jenom disk, což by mi nevadilo, protože se pořád udržuju ve formě a baví mě.“

Budoucnost ale teď neřeší a upíná se k závodu, který je na programu paralympijských her 8. září.

„Je to pro mě vrchol, zakončení celého období, moc se těším, že zase změřím síly se soupeřkami,“ uzavírá Daniela Vrátilová.

Andrea Skalická, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme