Moderní pětibojař Svoboda: Ještě zbývá zlatá z MS v individuálním závodě
Na minulých hrách v Pekingu ho o medaili, možná o zlatou, připravil neposlušný kůň. Teď se v Londýně nic podobného neopakovalo. Český moderní pětibojař David Svoboda zkrotil nejen koně, ale také všechny své soupeře. S čerstvým olympijským vítězem mluvil reportér Českého rozhlasu Jaroslav Plašil.
Zlatá medaile na krku, ale v cíli běhu se skoro zdálo, jako že samozřejmost a rutinka.
Já jsem se tak jako sám přesvědčoval, že o nic nejde a že to je samozřejmost a rutinka, abych se udržel v klidu, udržel koncentraci. Samozřejmě teď mně to pomalu začne docházet a nejvíc asi zítra pozítří. Já se opravdu snažím na nic nemyslet. Soustředit se jenom na ten závod. Jenom na to, co mám konkrétně dělat, takže to možná vypadá, jako že je to rutinka. Ale stojí to dost energie, se do tohoto stavu dostat.
Věřím, jak těžké to bylo udržet se v této koncentraci, aby tomu člověk moc nepodléhal, protože tak jako v Pekingu jste vstoupil do soutěže olympijským rekordem, tentokrát ne ve střelbě, ale v šermu.
To je opravdu olympijský rekord v šermu? Ten můj výkon z rána? To jsem nevěděl.
Ano, jeden vyrovnaný. A jeden chyběl k tomu, abyste vyrovnal i světový rekord.
Aha, výborně. Děkuji za prima zprávu. To jsem nevěděl. Vzhledem k tomu, že jsem to nevěděl, teď jsem se prozradil, že mi to vlastně nepřišlo vůbec zvláštní. Já jsem věděl, že dobrým šermem založím na dobrý výsledek v celkovém pořadí v pětiboji, ale už jsem mockrát zažil to, že jsem z toho vršku spadnul po jakékoli disciplíně, která následovala, dolů, takže já jsem zůstával nohama na zemi.
Myslíte teď asi Peking 2008, tam jste to měl také rozjeto na zlato. Trenér Jakub Kučera říkal, že jste nepřišel o medaili, ale že jste přišel o zlato. Jaké to bylo v kontextu teď, když jste vlastně měl před parkurem a pak po parkuru?
Jednoznačně. V Pekingu kdybych jakkoli dojel ten parkur, i hodně špatně, tak by to pravděpodobně byla zlatá medaile, protože ti, co tam byli se mnou vepředu, tak moc neběhali, já jsem byl tenkrát o hodně lepší. Takže teď, když jsem šel na parkur, věděl jsem, co jsem zažil v Pekingu, tak paradoxně věřte nevěřte, mi to pomohlo, co jsem si prožil. Už jsem věděl, jaké to je možnost bojovat o medaili a jaké to je o to přijít. Byl jsem uvolněný, bylo to dobré.
Kdy jste začal věřit, že si běžíte pro zlato?
Až v posledním kilometru, když jsem míjel Číňana a viděl jsem, že je úplně tvrdej. Ale do té doby jsem si říkal, že medaile asi určitě, ale na zlato to bude ještě těžký. Moc mi to dneska příjemné nebylo, v běhu mi tahle trať vůbec nevyhovuje, ale připravený jsem byl dobře, tak jsem to naštěstí zvládl.
Moderní pětibojař Svoboda vybojoval zlato a vylepšil olympijský rekord
Číst článek
Byla tady spousta českých fanoušků, měl jste tady i své nejbližší. Jak vám pomáhalo to, že jste tu měl své blízké?
To je pro mě povolený doping. Já v takovém prostředí - mezi diváky, známými, fanoušky vždycky vyškrábnu daleko víc než ostatní. Někoho to svazuje. Dá se říct, že tam, kde ostatní končí, já teprve začínám. Zase to má druhou nevýhodu, že na takových běžných závodech, na světových pohárech, mistrovství Evropy, tak tam mě to úplně nemotivuje nebo těžko se mi tam hledá motivace. A když to nejde samo, tak se dost trápím.
Davide, už jste mistr Evropy, mistr světa, teď olympijský vítěz. Kde hledat další motivaci? Už jste vyhrál skoro všechno, co se dá.
No to je pravda. Teď jsem to skoro zkompletoval. Já jsem teda mistr světa ve dvoučlenných štafetách, zatím jsem byl dvakrát druhý, tak ještě tam zbývá zlatá z mistrovství světa individuál.
