Mount Everest čelí náporu výprav. Pod tím pomyslným českým je pusto
Před pár dny obletěla svět zpráva o dramatické události, která se odehrála na úbočích nejvyšší hory světa. Domorodí šerpové napadli trojici evropských horolezců překážejících údajně jejich klientům v cestě na vrchol a pod pohrůžkou zabití je donutili vyklidit bitevní pole. Tuhle událost můžeme vnímat jako extrémní vizitku toho, že v končině, která byla ještě před pár desítkami let pustá a liduprázdná, kvete horolezecký průmysl se všemi negativními důsledky.
„Když člověk leze na hory, vynosí si tam všechno, co potřebuje. A když se vrací dolů a je hodně unavený, bojuje o život, nebo se zkazí počasí takovým způsobem, že toho člověka zajímá jen to, jak se dostat dolů, spousta věcí tam zůstává,“ svěřila se po návratu z himálajské expedice horolezkyně Soňa Boštíková.
„Na Everestu se to už projevilo velmi výrazně, takže třeba o jižním sedle, kde se staví čtvrtý výškový tábor, se mluví jako o největším smetišti světa.“
Také horolezec a skialpinista David Fojtík se svého času nechal zlákat představou, že by se mohl podívat na svět z vrcholu Everestu. A také on se pak nestačil divit, jak početnou společnost měl kolem sebe.
„Ta hora je vysoce medializovaná a magická, protože je nejvyšší na světě, spousta lidí je ochotná utratit neskutečné peníze a obětovat spoustu času, aby na ni vylezli. Potkal jsem tam lidi, kteří se o Everest pokoušeli třeba už podeváté.“
A pro ty neinformované se sluší dodat, že klientela se v poslední době na svazích Everestu pronikavě změnila. Početní převahu už dávno nemají ti, kteří by chtěli dosáhnout vrcholu bez cizí pomoci a bez použití umělého kyslíku.
„Na severní straně Everestu bylo v době, kdy jsem tam byl já, něco kolem 45 nebo 50 výprav, některé z nich doslova a do písmene vojensky organizované – třeba ta z Jižní Koreje, která měla blízko ke sto lidem.“
Everest ve školní tělocvičně
A teď si zkuste představit, že může existovat ještě jeden Everest, který se při troše fantazie vejde do každé školní tělocvičny. České informační centrum Sportu pro všechny totiž před lety přišlo s nápadem zorganizovat pro expedice složené z dětí školou povinných šplhání na nejvyšší horu světa.
Pravidla byla a jsou velmi jednoduchá: stačilo spojenými silami našplhat počet metrů rovnající se nadmořské výšce Everestu. Patronem tohoto nápadu se stal i zasloužilý dobyvatel osmitisícovek Radek Jaroš.
Jenomže po pár úrodných letech, kdy bylo školních výprav jako máku, zájem dětí odumírá. Epidemie lenosti neúprosně postupuje a pod tím pomyslným českým Everestem začíná být - na rozdíl od toho skutečného - pusto a prázdno. A to je určitě hodně smutné zjištění.
