Na Everestu umírají lidé. Chodí tam spousta nezkušených horolezců, říká jeho pokořitel
Zdolat nejvyšší horu světa Mount Everest touží snad každý horolezec. A květen je pro to ideální. V oblasti panuje příznivé počasí a v základním táboře čekají na výstup stovky lidí. Během uplynulých 48 hodin ale zemřeli už tři z nadšenců, kteří se z vrcholu už vraceli, a další dva se pohřešují. Nepálské úřady dokonce uvedly, že pod vrcholem už je horolezců příliš a nezbývá jim než čekat, až se cesta uvolní.
"Je to bohužel už spíše komerční záležitost. Mezi těmi 150 lidmi se asi pár horolezců našlo, ale v tomto počtu se asi o takovém tom pravém horolezectví mluvit nedá," říká David Fojtík, který na Everest vystoupal před šesti lety bez kyslíkového přístroje.
"Everest je pro spoustu lidí taková životní meta. Teď hovořím o spoustě manažerů, právníků, lékařů, bankéřů, konzultantů, kteří si touží splnit tenhle cíl, a proto si zaplatí určitý obnos peněz společnosti, která jim zaručí, že se dostanou na vrchol. Bohužel když se expedic sejde příliš, tak se na určitých místech tvoří v podstatě zácpy. A v nich potom umírají lidé," dodává.
Regulují nějak nepálské úřady, kolik lidí smí vylézt na vrchol?
Ne, podle mých informací ne.
Takže jde hlavně o byznys.
Nevím, kolik procent HDP tvoří poplatky za zdolávání vrcholu, ale myslím, že to je značné procento.
Setkal jste se vy v základním táboře s lidmi, kteří sice mířili na vrchol, ale nebyli nijak trénovaní?
Setkal. Setkal jsem se s jednou skupinou, která se snažila nasadit s mačky, a bylo jasné, že většina z jejich členů je vidí poprvé v životě.
Uvědomují si, jak je to nebezpečné?
Část z nich ano. Pokud si zaplatíte kvalitního horského vůdce, tak po vás požadují, abyste před Everestem zdolala nějakou menší osmitisícovku nebo spíš větší sedmitisícovku, ti si to uvědomují. Většina z ostatních do toho jde jako do největšího dobrodružství života. Pro spoustu z nich je to bohužel i dobrodružství poslední.
