Na pětce nám chyběl centimetr, říká deblkanoista Volf

Poprvé v historii byly stupně vítězů olympijského závodu deblkanoistů bez českých reprezentantů. Na hrách v Londýně se ani dvojice Volf, Štěpánek ani Ježek s Hradílkem nedostala do finále. A zvláště bronzové z Atén a stříbrné z Pekingu Jaroslava Volfa a Ondřeje Štěpánka to hodně mrzelo.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek | Foto: Jiří Prskavec

Rozhovor poskytli Tomášovi Kohoutovi.

Skončili jste v semifinále na sedmém místě, znamená to nepostup. Jestli jsem to správně spočítal, tak je to o sekundu a 34 setiny. Je to asi hodně velké zklamání, Jaroslave?

JAROSLAV: Pro mě je to velké zklamání. Jízda nebyla moc dobrá, ale o ten postup jsme se prostě připravili takovým malým šťouchem, kdy já jsem zavadil kloubem ukazováčku o bránu číslo pět. Ten šťouchák byl malinký a teď mě to strašně mrzí. Ale už s tím nejde nic udělat, takže teď těžko něco hodnotit. Jsem zklamaný.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s deblkanoisty Jaroslavem Volfem a Ondřejem Štěpánkem natáčel redaktor ČRo Tomáš Kohout

‚Pětka‘ dělala problémy nejen vám. Čím to?

JAROSLAV: Přejezd přes válec mezi čtyřkou a pětkou a brány jsou dost přesazené, takže je potřeba, aby tam člověk včas přejel a musíte tam trošku spěchat. Chyběl tam centimetr.

Jak moc to mrzí Ondřeje Štěpánka?

ONDŘEJ: To je jasné, že to mrzí. Kvůli tomu, abychom vypadli v semifinále, jsme sem nejeli. Chtěl jsem být minimálně ve finále a tam zajet dobrou jízdu. Takže: mrzí to, je to škoda.

Je to vaše nejhorší umístění na hrách. Přidává to tomu, nebo už je to jedno, protože hlavní, nejmenší cíl byl právě postup do finále?

ONDŘEJ: Nejhůře jsme byli pátí, ale to je jedno, jestli jsme pátí nebo šestí. Po té jízdě jsem zklamaný, takže je to škoda.

Žádná česká deblkanoe se neprobojovala do olympijského finále

Číst článek

Znáte se velmi dlouho. Jezdíte spolu od osmi let, což už je hodně let. Jak rychle se srovnáváte se zklamáním i porážkami?

JAROSLAV: Záleží na tom, jaký závod jedete. Když ten závod není moc důležitý, tak to tolik nemrzí. Když to je závod, který se jede jednou za čtyři roky, tak nás to bude mrzet hodně dlouho. Myslím si, že i trenéra a celé naše vedení, všechny lidi, co se na naší přípravě podílely. Asi od nás čekali trošku víc, takže myslím, že to bude zklamání pro ně.

Ondřeji, jak se dá to zklamání léčit? Máte na to nějaký recept?

ONDŘEJ: To se nedá říct. Nejlepší je asi něco vyhrát.

Být třeba pár dnů od sebe, nebo spolu - co pomáhá víc, když se přenášíte přes neúspěch: společně, nebo každý sám?

ONDŘEJ: To není o tom, že bychom si vyčítali, co tam kdo udělá. Oba dva jsme do toho nastupovali s tím, že chceme jet nejlépe, a jízda nám drhla. Jára se otřel o branku a já mu určitě žádný šťouch vyčítat nebudu. Prostě jednou ho dá Jára, jednou já. Že to nešlo zrovna na olympiádu, to se prostě stane. Je to sport. Mrzí nás to, protože jsme na to hodně trénovali a to je celé.

Hradilek o deblkanoi: Pro letošek to stačilo a pro další léta taky

Číst článek

Čtyři roky zase na druhé straně utíkají docela rychle. Další hry ještě budou, ne?

JAROSLAV: To je těžko hodnotit. Ale je fakt, že roky letí rychle. Uvidíme, jak se s tím porovnáme. Ještě nás čekají dva závody v Troji: mistrovství republiky a světový pohár. Myslím, že teď ještě žádné závěry dělat nebudeme a uvidíme po sezoně.

Předpokládám, že motivace do domácích závodů je obrovská...?

ONDŘEJ: Je to zase další závod, takže chceme jet co nejlépe. Nebudu to brát jako náplast, ale chci prostě dopadnout co nejlépe.

Tomáš Kohout, mad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme