Na používání frází se u sportovců podepisuje fyzický i psychický stav

Neříkejte ‚tak určitě‘ a nepoužívejte tisíckrát omleté odpovědi. Slovenský fotbalový svaz takhle radí hráčům, pro které vydal komunikační příručku. Nepřímo tím ale potvrdil silně zakořeněný stereotyp. Profesionální fotbalista je skutečně často vnímaný jako ten, kdo se honí na trávníku za míčem a neumí o tom příliš duchaplně mluvit. Ovšem tak prosté a jednoznačné to rozhodně není.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Koller v národním týmu bojuje s Janem Ďuricou o míč | Foto: Tomáš Adamec

Profesor ekonomie, ministr vnitra, a dokonce i předseda české vlády. Také oni ve vysílání Radiožurnálu začali své odpovědi u fotbalistů tolik vysmívanou formulací ‚tak určitě‘ a nikdo je nepodezřívá, že se utápějí ve frázích. Zkrátka se jenom - podobně jako fotbalisté - ocitli v komunikační situaci, ve které je podobná reakce naprosto přirozená.

„Ten, kdo odpovídá, potřebuje nějak začít. Daleko jednodušší je hned se nevymezovat, ale navázat v duchu, v jakém byla položena otázka. Často to není ani otázka, jako spíš konstatování, které má vyprovokovat reakci. Je to složitější na zpracování a nahrává to právě takovým formulím, jako je ‚tak určitě‘,“ říká Ondřej Dufek z Ústavu pro jazyk český.

Přehrát

00:00 / 00:00

Používání frází není doména fotbalistů, na kterých se navíc po zápase podepisuje fyzické a psychické vypětí

Stereotypní vnímání fotbalistů jako těch, kteří se neumějí příliš vyjadřovat, nejsilněji přiživují rozhovory vedené těsně po zápase. Tedy v situaci, kdy je téma pokaždé velmi podobné, takže se logicky opakují také podobné odpovědi a o to snadněji různá klišé vznikají. Tělo je navíc fyzicky vyčerpané a hlava plná emocí, což i podle jazykové vědy tázanému hodně ztěžuje situaci.

„Jak říká stylistika: aktuální fyzický a psychický stav je jedním z významných stylotvorných faktorů.“

Přichází to se zkušenostmi, říká Koller

Asi nejpopulárnějším příkladem je rozhovor reportéra televize Nova Václava Tittelbacha s Janem Kollerem z poloviny 90. let.

„Honzo, pojďte k nám! V podstatě po minutě pobytu na hřišti jste rozhodl derby!“ vypálil televizní reportér na fotbalistu.

„Byl to krásnej ten… krásnej… krásná to… já to ani neumím vyslovit, tyjo. Krásnej zážitek, každýmu bych to přál. Bylo to hrozně těžké utkání, hlavně psychicky, šel jsem tam za stavu 1:1, v tomhle zápase je to trochu vyto… vyšperkovaný,“ soukal ze sebe Jan Koller.

Premiér Nečas obhajuje před hlasováním o nedůvěře politiku vlády | Foto: Filip Jandourek

Kromě tělesného a duševního vypětí se tenkrát Koller musel vypořádat s tím, že podobný rozhovor dával vůbec poprvé v životě. A i když tenhle kluk z vesnice nikdy nepatřil k nejlepším mluvčím mezi fotbalisty, zapracoval na sobě během své úspěšné kariéry i v tomto ohledu.

„Přicházelo to se zkušenostmi, společně se stykem s veřejností. Rozhovorů přibývalo a člověk se pak už otrkal. Už si z toho dělám legraci, tehdy jsem byl terčem všech vtípků,“ ohlíží se Koller za svou kariérou spíkra a jazykovědec Ondřej Dufek připomíná, proč si fotbalisté vůbec nemusejí dělat hlavu z toho, že málokdy mluví jako knihy.

„Já kdybych uměl tak dobře běhat a kopat do míče, asi taky nebudu pracovat v Ústavu pro jazyk český, ale vydělávat peníze jako oni.“

Tak určitě, dere se na jazyk, s tím se dá jenom souhlasit.

Jan Kaliba, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme