Na reprezentační plavce nedonáším, říká masérská legenda Vencálek
Ladislav Vencálek je už sedmnáct let mužem v pozadí hlavního dění českého plavání. Jeho dovednosti přesto už mnohokrát rozhodovaly o úspěších Čechů na mezinárodní scéně. Jeho, jak sám říká povolání, nese totiž označení masér.
Vencálkovýma rukama prošly všechny plavecké hvězdy v samostatné éře českého státu od Černé a Hlaváčkové, přes Málka až po Svobodu. Na probíhajícím evropském šampionátu přitom k úspěchům vede od masérského stolu už další generaci českých plavců. Kolikátou, už skoro ani sám nepamatuje.
„Teď jsme si to zkoušel spočítat v hlavě a myslím, že jsem skončil na čísle 34 nebo 35 evropských světových soutěží plus jedna olympiáda, což je můj vrchol," vzpomíná Vencálek v paměti na všechny ty zahajovací ceremoniály velkých soutěží, kterých už byl od roku 1995 přímým aktérem a že jich bylo, jak jste slyšeli, požehnaně. Nejhezčí vzpomínky má ale masér české reprezentace, kromě účasti na olympiádě v Pekingu, spojené s českým triumfem na evropském šampionátu v krátké bazénu před 15 lety.
„S Hankou Černou jsem začínal tenkrát se z nás stali velcí kamarádi, dokonce mi pak byla jako svědkyně na svatbě. Tím, že byla moje první velká hvězda, kterou jsem masíroval. Tak ten emoční zážitek byl největší," vzpomíná Vencálek na zlatý triumf Hany Černé, se kterou prožil mnoho let společné práce. Podobně jako například s Danielem Málkem nebo z ještě aktivních reprezentantů třeba Martinem Vernerem.
„Dá se říci, že plavci jsou skromní a vděční za každé pohlazení. Nemají ani žádná speciální přání jako masírovat třeba malíčky," nedá Vencálek od masérského stolu dopustit na své reprezentační ovečky, které podle něj hvězdnými manýry rozhodně netrpí.
Důvěra mezi nimi a masérem přitom musí být vždy stoprocentní, jakékoli nedorozumění může být ve výsledkové listině, a nejen v ní, tvrdě potrestáno. I na maséra je tak před důležitými závody vyvíjen hodně velký psychický tlak.
„Zaprvé je to o tom, že přistupuji ke všem stejně. Zadruhé ti plavci si to řeknou mezi sebou. Takže pokud já bych někdy něco vypustil, co by se nehodilo, tak by tím okamžikem důvěra skončila. Teď se musím pochlubit, že za těch X let, co u plavců dělám, tak se mi nestalo, že bych zklamal něčí důvěru," říká Vencálek, že řeči se u masérského stolu vždy vedou, ještě nikdy ale neopustily dveře místnosti vyhrazené pro masérskou práci.
Vynést nějaký drb přitom pro maséra nemusí být to nejhorší, co ho v jeho kariéře potká. Jen zkuste masírovat desítky z bazénu vypracovaných ženských těl bez strachu, že vás někdy někdo obviní z nevhodné narážky, dotyku či snad i obtěžování.
Díky táto, díky všem.., vzkazuje z ME bronzová plavkyně Baumrtová
Číst článek
„Cvaklo mě to jednou na soustředění, když jsem zůstal se dvěma holkama na pokoji a masíroval jsem je. Člověk si potřebuje uvolnit i hrudník, takže jsem se do toho pustil a holky z toho měly strašnou srandu, v tom jsem si uvědomil, že jim je 14 let. Od té doby, pokud se jedná o mladé holky, masíruji pouze v přítomnosti někoho dospělého nebo aspoň více lidí. Ne že bych se toho bál, ale je třeba si na to dát pozor," má jasně daná pravidla své práce Vencálek.
A o tom, že bez problému fungují, napovídá už jeho téměř dvě dekády dlouhotrvající spojení s reprezentací. Stres, dřina, dřina, stres. Pokud takto svoji náplň vidí samotní plavci, u jejich masérů tomu pak není jinak.
„Opravdu to bolí. Vždy přijedu ze závodů totálně vyřízený, protože to jsou celodenní tvrdé dřiny. Navíc plavců je opravdu hodně. když přijedu ze závodů, říkám si, že už nikdy víc. Uběhne ale týden, čtvrnáct dní a člověk je zase rád, že v tom kolektivu je a že s těma děckama dělá," nenechá se už dál zdržovat masér české reprezentace od práce.
Vždyť jeho ruce, ačkoli na bloku či ve výsledkové listině nejsou vidět, patří na probíhajícím mistrovství Evropy v Maďarsku k těm vůbec nejdůležitějším. Pro samotné plavce tedy zcela určitě.
