Na Tour teď mají výhodu všestranní jezdci. Spurtéři musí 'makat'
Jeden malý sjezd. Jenom osmikilometrový. A tolik se toho o něm na Tour de France napovídalo. Jako by se dnes nemělo jet přes tři kopce vysoké přes dva a půl tisíce metrů. Debaty posledních dnů ovládlo italské Pramartino.
Cyklisté se v pelotonu dělí na několik skupin podle toho, co jim jde lépe. Teď rozhodně nejásají spurtéři, ale radují se spíš ti, kteří jsou všestranní. A vyplatí se být i dobrým sjezdařem. Mezi ty se kromě Švýcara Cancellary a Nora Hushovda dá počítat i jeho krajan Boasson Hagen. Včera to potvrdil. Zaútočil ve stoupání, cestou z něj si nenabil, ale posléze vyhrál.
„Projeli jsme to třikrát při tréninku a párkrát jsem ten sjezd viděl na videu. Takže jsem ho znal celkem dobře. Všechny jeho zatáčky byly hodně technické, ale tím, že jsem byl sám, to nebylo tak náročné. Ale ve větší skupině by to bylo horší. Nebylo tak těžké, protože jsem byl sám a znal jsem to.“
Radoval se už ze druhého etapového vítězství na Tour Nor Edvard Boasson Hagen. To majitel žlutého dresu Thomas Voeckler se jen tak tak nepodíval do lesa a byl rád, že ve zdraví přežil i návštěvu dvorku jednoho domu. Obojí se mu při sjezdu ‘povedlo‘.
„Ano, ano určitě. Bylo to takové, jako jsem říkal. Ve sjezdu jsem přecenil své síly, to musím přiznat. Měl jsem opravdu hodně štěstí, že to dobře dopadlo. Proto nejsem smutný.“
A co říkal ten, který měl nejvíc námitek už předem? Ten, který fňukal, že je sjezd smrtelně nebezpečný? Andy Schleck se snažil neztratit tvář, ale zároveň chtěl ukázat, že se s tím popasoval dobře.
„Zase to byl nebezpečný sjezd. Naneštěstí pro Thomase, předtím jsem to byl já, kdo ztratil čas. Ale já se cítil v horách dobře, i ve sjezdu. Znal jsem ho, věděl, že je pořádně nebezpečný. Ale nakonec to dopadlo dobře“
Prohlásil Andy Schleck. Dnes na něj, jeho bratra Fränka, Australana Evanse, Španěla Contadora a vlastně i všechny další, čekají mnohem větší a vyšší výzvy. Jmenují se Col Angel, Col d'Izoard a poprvé v historii cílový Col du Galibier.
