Na víc jsem neměla, chytaly mě křeče, smutnila bikerka Nash v cíli
Česká bikerka Kateřina Nash na medaili v olympijském závodu v cross country nedosáhla. Třetí žena celkového pořadí letošního Světového poháru skončila v Londýně nakonec čtrnáctá se ztrátou pěti a půl minuty na vítěznou Francouzku Julii Bressetovou. S Kateřinou Nash mluvil po závodu Tomáš Kohout.
Kateřino, máte za sebou olympijský závod. Dojela jste 5:30 minuty za vítězkou, což stačilo na 14. místo. Kde se rozhodovalo? Tipuji ve druhém okruhu, kdy za to Julie Bressetová a spol. velmi vzaly…
Byla jsem od začátku, bohužel, v té ne úplně první skupině a pak jsem se propadala dozadu. Vydala jsem ze sebe, co to šlo, nezbyla mi žádná rezerva, neudělala jsem chybu a je z toho takový výsledek.
Bylo asi strašně těžké se na tu vedoucí skupinu dotahovat. Sjížděla jste ji sama, což Vás musela stát strašnou spoustu sil…
Snažila jsem se, ale bylo to od začátku takové hektické. Je to olympijský závod. Lidi jeli trochu šíleně a já od startu neměla největší štěstí, ale kdyby na to dneska moje nohy měly, asi bych je dojela. Georgia Gouldová byla ještě za mnou zezačátku a má třetí medaili. Bylo to hodě o nohách, protože jsem neudělala žádnou chybu, kterou bych si teď v cíli měla vyčítat. Dala jsem tomu, co jsem dala, ale bohužel to není to, co jsem očekávala.
Zažila jste někdy tak ostré tempo? Mně to hned od úvodu přišlo jako silniční Tour de France, kde se každou etapu snaží někdo od začátku ujet. A jedou jak se říká “šrot“…
Na bikách se takhle jezdí. Vždy je třeba se dostat dopředu. Snažila jsem se udržet, ale tempo na mě bylo moc vysoké.
Závod horských kol pod pěti kruhy opanovala Bressetová, Nash byla 14.
Číst článek
Je to pro Vás velké zklamání nebo tím, že jste ze sebe vydala všechno, tak se s tím člověk smiřuje lépe?
Kdybych udělal nějakou chybu nebo někde něco promeškala tak se s tím člověk smíří hůř. Dala jsem tomu všechno, nevím, co se stalo. Prostě jely holky rychleji než já. Bojovala jsem, co to šlo, ale nebyla jsem nejlepší.
Dalo by se to vysvětlit i tím, že bikové soutěže na olympiádách nejsou Čechům a zvlášť ženám vůbec souzené. Když si vzpomenu na Kateřinu Neumanovou, která startovala v Atlantě tehdy i s Vámi nebo na Terezu Huříkovou v Pekingu tak to je ještě něco úplně jiného…
14. místo na olympiádě je pořád nádherné. Určitě to někdy ocením. Nevím, co se stalo, ale zcela určitě mám radši techničtější tratě. Tady se v technických pasážích nedalo nic získat, bylo to vyloženě o šlapání.
Ani tisícovky diváků po trati už nemohly pomoci?
Diváci pomohli. Atmosféra byla nádherná, ale nohy Vám nikdo nezmění. Poslední tři okruhy jsem už měla křeče a jela, co jsem mohla, ale člověk vydá jen to, co v sobě v tu chvíli má.
