Na XV. všesokolském sletu se bude tančit i Folklórní
Už za dva týdny vypukne v Praze XV. všesokolský slet. Jednotliví cvičenci v těchto dnech finišují se svým programem. Stále častěji se potkávají na tzv. secvičných zkouškách. Na nich svá vystoupení pilují v počtech, které už se blíží tomu, co bude k vidění první červencový týden na fotbalovém stadionu v Edenu.
Na palubovce sportovní haly nacvičují skladbu Folklórní víc než tři desítky lašských, valašských a slezských souborů. Ještě nejsou v krojích, ty na sebe obléknou až v Edenu. Ale mám jiné štěstí. Vidím vůbec první velkou secvičnou zkoušku této skladby. Vše je ještě syrové a díky tomu můžu vnímat na vlastní oči i uši, kolik stojí sil sladit najednou pohyby čtyř set lidí.
„Stop, stop, stop. Prosím Vás, tam jdeme tanečním krokem do té melodie. Nebudeme utíkat, pak to krásně vyjde.“ Hlasivky pana Miroslava Ekarta dostávají i přes výpomoc aparatury zabrat. Ale to je daň za autorství k taneční a krokové choreografii valašské části skladby Folklórní. Vymyslet ji bylo prý mnohem jednodušší než ji nacvičovat.
„Byla to otázka jedné noci, kdy jsem k tomu sedl a přemýšlel co a jak udělat. Musel jsem to dělat jednodušší, protože to tančí 400 lidí a ne všichni jsou na stejné taneční úrovni. Choreografie je tedy dostatečně jednoduché, aby se to zvládlo v těch 400 párech.“
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti není v tomto případě jen otřepanou frází. První velká secvičná zkouška Folklórní trvá čtyři hodiny. Ulívat se nevyplácí. Oko Miroslava Ekarta stojícího na tribuně nade všemi vidí všechno.
„Ogaři, to není disko. Tančíme fryšku. Takže pouštíme. Je písknutí a jedeme fryšku a rozskáčeme to hoši.“
„Zatím to vypadá docela zmateně, ale snad to dopadne dobře. Zezačátku zkoušky to vypadá vždy zmateně, ale nakonec se do toho dostaneme a zvládneme to. Nejtěžší je zorganizovat tolik lidí, aby dělali to, co v tu samou chvíli mají dělat. Navíc je to na velkém prostoru a je hudba špatně slyšet,“ svěřují se v jedné z mála volných chvilek Matěj a Jožka ze souboru Vsacan.
Na tuto secvičnou přijeli ze stokilometrové vzdálenosti a stejně jako všichni ostatní ve svém volném čase. Oba poctivě dřou, i když vůbec nemají žádnou jistotu, že se na ploše stadionu v Edenu nakonec objeví. Vsacan má totiž víc členů než je požadovaných osm párů pro závěr této skladby.
„Budeme vycházet jednak z toho , kdo bude moci a pak také kdo je na jaké taneční úrovni. Je to zdravá konkurence. Kdo je nejlepší tancuje. Tak je to v celém životě,“ vysvětluje Miroslav Ekart, autor choreografie, který bude mít v i závěrečném výběru tanečníků svého domovského souboru rozhodující slovo.
