Na zesnulého Nora Oena se na plaveckém ME vzpomíná v slzách
Probíhající plavecké mistrovství Evropy v Debrecínu hostí celou řadu velkých plaveckých hvězd. Ať už jde namátkou o dvojnásobného německého mistra světa Biedermana nebo osminásobného evropského šampiona Maďara Cseha. Jedna z největší osobností evropského plavání posledních let zde ale chybí - Nor Alexander Dale Oen. Na loňského mistra světa a stříbrného z olympijských her v Pekingu se může v Debrecínu už jen smutně vzpomínat, 30. dubna letošního roku zemřel na zástavu srdce.
V hodně smutném duchu se nesl otevírací ceremoniál letošního mistrovství Evropy v plavání. Byl krátký, ne zbytečně okázalý, a bylo to tak dobře. Nesl se totiž hlavně v duchu vzpomínky na norského plavce Alexandera Dale Oena, který do Maďarska už přicestovat nemohl. Dlouho mu ve stoje diváci tleskali, pak za něj drželi minutu ticha.
„Znal jsem ho čtyři roky a poslední rok jsme byli opravdu dobrými přáteli. Často jsme se po práci vídali, já jezdil k němu, on zase ke mně. Dělali jsme obyčejné věci, které kamarádi dělají, koukali na televizi, chodili na večeře, povídali si o životě,“ vzpomíná Lars Morck Aaen na Oena a v očích se mu přitom lesknou slzy.
Plavecké mistrovství Evropy v Debrecínu nezapomnělo uctít památku v dubnu zesnulého norského plavce Alexandra Dale Oena
Reportér sportovního kanálu norské veřejnoprávní televize by mohl říct, že se o úmrtí svého blízkého přítele nebude bavit. Neudělá to a já cítím, že tichá slova z jeho úst přinášejí i jemu jistou úlevu. Lars mi popisuje návštěvy s Oenově sídle u pobřeží asi hodinu cesty od Bergenu, kde se tento sportovec, rovnající se svojí slávou v Norsku českému duu Petr Čech, Jaromír Jágr, narodil.
„Byl to pravděpodobně nejtvrději trénující plavec na světě. Plaval na tréninku třeba padesát bazénů v řadě, cokoli se mu nezdálo, znovu a znovu opakoval. Byl to perfekcionista. Jako člověk pak byl nesmírně kamarádský, nikdo by na něm nepoznal, že patří k nejlepším plavcům světa.“
Lars raději od hodnocení Oena jako člověka odbíhá zpět k popisu sportovní stránky svého kamaráda. Detailně mi odhaluje, jaké tréninkové dávky dokázal zvládat, jak maximálně byl svému sportu oddaný. To se mu nakonec ale zřejmě stalo i osudným.
„Od října loňského roku byl čtyřikrát na vysokohorském soustředění, sto dní v horách a sto dní dole, to je na srdce obrovský nápor. Nevím, možná měl opravdu nějakou srdeční vadu, to v tom mohlo hrát obrovskou roli,“ přidává své poznatky český reprezentant Květoslav Svoboda, který zkoumal Oenův tréninkový plán na jeho webových stránkách.
Ať byla příčina úmrtí norského fenomenálního plavce jakákoli, vzpomínka na něj je na probíhajícím evropském šampionátu všudypřítomná.
„Všichni členové norské reprezentace zde mají po stranách svých čepiček iniciály Alexandrova jména. To je naše vzpomínka na něj.“
Lars ode mě odchází, do uší vsune sluchátka, na oči přiloží tmavé brýle. Napadá mě, že by možná i jeho potěšila slova členů české výpravy, která na Oena vzpomíná jako snad všichni plavci pouze v dobrém.
„Nikdy to nebyl žádný frajírek, co by se nosil, prostě skromný kluk. Je to tragédie,“ říká za všechny jeden z těch nejzkušenějších Tomáš Fučík, který se s Oenem poprvé setkal už na juniorském mistrovství Evropy před devíti lety v Glasgow.
Tam skončil Nor druhý. Srdce, které ho 30. dubna na hotelovém pokoji v arizonském Flagstaffu zradilo, bylo ale už tenkrát zlaté. Oen by na probíhajícím šampionátu slavil v pondělí teprve 27. narozeniny.
