Nadějná basketbalistka Vyoralová pokračuje v rodinné tradici
Basketbalistka Tereza Vyoralová má v české reprezentaci na mistrovství Evropy jedno nej. V devatenácti letech je nejmladší hráčkou národního týmu. Z pobytu na turnaji chce vytěžit hlavně zkušenosti. A ráda by je potom uplatnila na šampionátu dvacetiletých, kde chce družstvo dovést do elitní skupiny.
Tereza Vyoralová byla pro basketbal vlastně předurčená. Tatínek Vladimír má ve sbírce stříbrnou medaili z mistrovství Evropy 1985, strýc Libor byl navíc úspěšným hráčem Sparty a Vyšehradu, na palubovkách se prosazuje také starší bratr Tomáš.
Zdá se, že vlastně ani neexistovala jiná možnost než si vybrat právě zápolení pod bezednými koši. "Určitě byla. Rozhodovala jsem se mezi volejbalem a basketbalem. Nakonec, jelikož táta hrál basket a chodila jsem na jeho zápasy, tak mě to asi víc vzalo, takže jsem se rozhodla pro basket."
Jako nositelka slavného příjmení nemá jednoduchý život. Každý očekává, že bude pokračovatelkou úspěšného basketbalového rodu. "Já to takhle neberu. Asi je to trošičku výhoda, že o vás už vědí, protože táta hrál dobře, ale já se snažím všechno si vybudovat sama," prohlásila Vyoralová.
Po seniorském šampionátu zamíří mladá naděje i na ten juniorský. Doma tak stráví minimum času. "Je to psychicky i fyzicky velice náročné, být měsíc úplně mimo. Ale už jsem si na to docela zvykla, takže mi to ani nijak nevadí. Alespoň se doma nenudím."
Nuda naopak trochu hrozí při tak dlouhém pobytu mezi basketbalistkami. Devatenáctiletá hráčka si s tím hlavu neláme. "Ty 'dvacítky' budou úplně něco jiného. Budu tam mít jiné postavení, bude tam jiný tým, jiné hráčky. Myslím, že to zase bude dobré," tvrdí.
Jiné to bude i v případě očekávání. Na juniorském mistrovství Evropy by měla tým táhnout právě Tereza Vyoralová. "Myslím, že v těch dvacítkách budu mít nějakou odpovědnost, trošku z toho mám strach. Ale jako nijak to nevnímám, je tam spousta dalších výborných hráček. Takže kdybych nepředváděla nejlepší výkony, tak se chytnou ostatní."
Naopak ve Francii se musí smířit s rolí benjamínka. Žádné velké povinnosti z toho ovšem neplynou. "Nic extra! Něco nosíme, ale to se střídáme. Takže být nejmladší skoro nic neobnáší," konstatuje Tereza Vyoralová.
Něco ale přece jen ano. Velké zkušenosti, ze kterých může ve své kariéře bohatě čerpat. "Je to k nezaplacení. Je to úplně něco jiného než mládežnické kategorie." Nevadí ani fakt, že na turnaji dostává jen minimum příležitostí. S takovou rolí ostatně počítala.
"To k tomu patří. Jsem tady nejmladší, jsem tady první rok. A jsou tady asi lepší hráčky, než jsem já. Přeju celému týmu, jsem s ním. A to mně asi stačí. Neberu to nijak, jako že nehraju. Je to obrovský zážitek, zkušenost," zopakovala Tereza Vyoralová.
