Nejen výkony Julia Fučíka komentovali sportovní redaktoři Radiožurnálu v roce 2013
Pravidelně chodit na hlasová školení a před živým vstupem nejlépe nejíst a nepít. I takové rady dostávají redaktoři Radiožurnálu pro svoji práci. Ne vždy se ale zadaří. Pár úsměvných silvestrovských příkladů jsme našli i v letošní práci sportovní redakce, která v návalu adrenalinu rozkmitala občas výrazně posluchačské bránice.
„Raz, dva, raz, dva, tři naráží kou… Hmm, hele, jedeme do toho. Naráží kouč Pavel Vrba na dobré výsledky… Raz, dva já vám něco řeknu, jo, já vám něco řeknu, takhle to uděláme, raz, dva, tři, takhle to uděláme…“
Nabízí kolega Jaroslav Plašil svůj vlastní recept, jak se vyhecovat k té nejdokonalejší slovní ekvilibristice. Jenže ono se řekne „takhle to uděláme". Jen namluvit pozápasovou verzi do zpráv je občas v návalu emocí hodně tvrdým oříškem.
„Ještě jednou… Po ztrátě Vozábala... Počkat, já jsem sežral brambůrky. Dáme to ještě jednou. To jsou podmínky. Já jsem špatnej doktore, budu se tedy chvíli trápit, jsem chycenej.“
Tak prosil letos Metoděj Novák nejednou o jakýsi pracovní time out. Jenže jak je známo, čas jsou peníze, a tak občas došla trpělivost s reportéry i samotnému moderátorovi, že Miroslave Augustine…?
Aleš Procházka: „To samozřejmě znásobilo jejich chuť ještě dodat tomu závěrečnému…“ Miroslav Augustin: „Já mu to vezmu!“ Aleš Procházka: „…dodat tomu závěru dramatický nádech.“
Pokračoval Aleš Procházka zkušeně ve svém drže se základního požadavku rozhlasové reportáže, tedy nepřestat mluvit. Copak o to, v redakci si lze zpětně leccos vysvětlit, horší to je, když na vás udeří přímo od samotných sportovců.
Ještě za kormidlem plzeňské Viktorie dokázal být mistrem novinářského grilování dnes už reprezentační kouč Pavel Vrba: „Přišel jste pozdě, pane Vacek, a to je průser jak mraky.“
Posluchače je třeba hlavně vtáhnout do děje…
Ano i se sakrováním a odkazováním kamsi k sedací části lidského těla má občas sport hodně společného. Emoce a snaha převést třeba i čichové vjemy do vysílání zkrátka k rozhlasové práci někdy patří.
„Olomouc opravdu velmi výrazně tlačí a zavání to každým okamžikem…“
Nejen Pavel Špaček se ale letos snažil co možná nejplastičtěji vtáhnout posluchače do centra dění. Pavel Petr šel na to dokonce přes pohádky.
„Změnit to můžou Litvínovští, konkrétně Trávníček, Pavel Trávníček.“
Výkon Michala Trávníčka měl zřejmě hodně pohádkové parametry, když místo střevíčku dal náš kolega princi z Tří oříšků pro Popelku do ruky hokejku a rukavice. Změť mnoha dresů před očima ale může vést nejen do pohádek, ale i do mnohem realističtější podoby historie.
„Julius Fučík zatím za svá záda další gól nepustil, protože Julius… Hudáček, ne Fučík, pardon…“
Hledal Štěpán Pokorný po tomto vstupu urychleně pomyslnou oprátku. Není se co divit, že občas by měl reportér opravdu zápas už co nejrychleji za sebou.
„Gól bychom tu pravděpodobně neviděli, ani kdybychom tu byli do půlnoci, a to nejde, přítelkyně má dnes svátek…“
Ano, jak naznačuje Jan Suchan, čas je drahocenný a v rozhlasovém vysílání dvojnásobně, i když v nočních hodinách se přece jen sem tam nějaké to místo na určitou nechtěnou mystifikaci najde.
„Byly dvě hodiny. Hokejisté Zlína porazili v repríze posledního extraligového finále Plzeň 4:1 kvůli údajnému sledování Radky Nečasové,“ zamotal letos suverénně zprávař Ondřej Kapic hlavu asi nejen zlínským hokejistům.
.... aby pak z toho ale nebyl zvěřinec
Ano, i když se letos Radiožurnál holedbal v nové komunikační kampani titulkem: „Nebuďte mimo, nalaďte si Radiožurnál", i jeho zástupci jsou jen lidé a umí přiznat své omyly. Zkrátka v návalu stresu a emocí je v tom občas pěkný zvěřinec:
„Kunu Františka teď vystřídá Kohout Tomáš, autor dnešního sportovního přehledu.“
„Dobrý večer, jsem rád, že jsem Františkovi unikl.“
Dokázal podržet vtip kolegy na svůj účet Tomáš Kohout, který také potvrzuje, že rozhlasová práce není jen o preciznosti, ale mnohdy i o nadhledu a jakési lidskosti. Tak tedy hezký poslech a příznivé zprávy o výkonech vašeho oblíbeného mužstva přeje sportovní redakce Radiožurnálu.
