Nohejbal už není jen výsadním sportem několika málo zemí

Nohejbal neboli futnet. To je pro většinu Středoevropanů velmi dobře známá forma zábavy. První velký rozmach tohoto sportu přišel už v polovině minulého století společně s trampingem a dnes se dá mluvit o rozmachu celosvětovém. Vždyť na prosincové mistrovství světa přijeli do Nymburka hráči z Kostariky, Kamerunu, Jižní Koreje nebo Spojených států.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čeští nohejbalisti přebírají stříbrné medaile po finále trojic

Čeští nohejbalisti přebírají stříbrné medaile po finále trojic | Zdroj: ČTK

Šampionát to byl desátý jubilejní, ale poprvé se hrál pod hlavičkou nové federace. Union Internationale De Futnet byla založena před dvěma lety v Ženevě a nahradila poněkud zkostnatělou federaci se zkratkou FIFTA.

Za dva roky se podařilo UNIF stabilizovat a kromě organizování vrcholných akcí, vyjíždějí lektoři pravidelně předávat znalosti a dovednosti do zahraničí. Širší světová špička se stále zvětšuje, ale na vrcholu jsou stále nohejbalisté ze střední Evropy. O tom se v Nymburce přesvědčil i legendární žokej Josef Váňa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nohejbal už není jen výsadním sportem několika málo zemí

„Bohužel jsem to ještě nikdy neviděl a , budu to muset napravit, když to borci umí, tak je to nádhera, no, podělil se o své dojmy po finále trojic, ve kterém Slovensko porazilo v elektrizující atmosféře domácí hráče2:0.

Člen vítězného týmu Ján Brutovský vidí v mezinárodním nohejbale velký potenciál. K profesionalizaci má ještě hodně daleko, ale šampionát ukázal, že se tento sport může prosadit i mezi ostatními sportovními odvětvími.

„Ostatní země to musí brát více jako produkt, když to budou brát jako prodejný produkt, tak nohejbal půjde správným směrem, pokud to bude brát tak, že jsi jde kopnout, tak. Myslím si, že teď se to pěkně rozšíří do světa a zvedně to koupě schopnost nohejbalu.“

Přes všechny marketingové otázky se ale nesmí zapomínat na to nejpodstatnější. Členskou základnu. A to především její rozšíření v nohejbalově rozvojových státech. Aby se alespoň blížila počtům v České republice nebo na Slovensku, tedy místům, kde téměř každý okusil, jaké to je zahrát si populární ‚nohec.'

„Samozřejmě jsem to také hrával, ale ne na takovéhle úrovni, je pravda, že jsem k tomuto sportu měl vztah spíš přes fotbal," vysvětluje svůj vztah k nohejbalu Josef Váňa. Stejně je na tom i velké množství amatérských sportovců v české republice.


Štěpán Pokorný, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme