O české házenkáře je na ME dobře postaráno
Žije už pomalu dvacet let v Rakousku, kde její otec dokonce vedl reprezentační basketbalový tým. Jmenuje se Petra Kosová a na Evropském šampionátu se stará o českou reprezentaci.
„Organizátoři hledali průvodce pro český tým a tím, že jsem Češka a žiji v Rakousku, tak mě oslovili a já jsem samozřejmě řekla ano,“ říká Petra Kosová, která důvod, proč se dostala do Rakouska objasňuje jednoduchým způsobem. Může za to otec a basketbal.
„Tatínek hrával basketbal a pak začal trénovat národní tým v Rakousku, takže už jsme tady skoro dvacet let.“ Když se jí zeptáte, jaký je základní rozdíl mezi basketbalem a házenou, začne se smát na celé kolo.
Petra Kosová doprovází české házenkáře na každém kroku. V hotelu, na cestě, na tréninku, při zápase. Stará se o organizaci v hale, o to, aby se o naše hráče dobře starali v hotelích, aby klapala organizace mezi hotelem a halou, aby prostě všichni její čeští svěřenci byli spokojeni.
Když se náš tým probojoval do dalších bojů na šampionátu, přibyla Petře práce. „Měla jsem radost, samozřejmě další práce, ale jde cítit ten spirit. Jsou velice milí, srdeční, bojovní a je to dobrá parta. Jsou strašně fajn.“
Sem tam užije zajímavé a originální české slovo, ale její mateřský jazyk je stále výborný. Když zrovna nesprechtí česky s naším týmem, pracuje v asistenční službě ve Vídni.
„My organizujeme pomoc pro lidi, kteří mají pojistku a jsou v nouzi. Takže odtahové služby, medicínské repatriace. Cizincům, kteří jsou v Rakousku, pomáhám organizovat to, co potřebují.“
Se svými svěřenci je spokojená
S těmi, o které se stará, je velmi spokojena a zatím se nesetkala s tím, že by si někdo z české výpravy vymyslel něco nesplnitelného.
„Jde jim vždy o to, aby se cítili dobře, takže když mají porady, tak aby tam měli kafe, aby tam měli jídlo, aby to prostě klapalo.“ Zápasy sleduje s vedením týmu a s hráči, kteří se na palubovce v utkání neobjeví, za jednou z branek a jsou to prý někdy pořádné nervy.
„Nervy mám, protože to prostě člověka vsaje a jsem součástí týmu, tak přeji klukům, aby se dostali dál. Uvidíme.“
