Osmitisícovky Adama Ondru nelákají, tvoří nejtěžší cestu na světě

Nejlepší lezec světa Adam Ondra si užívá zasloužený odpočinek od sportu. Za poslední tři měsíce vyhrál mistrovství světa v lezení na obtížnost, v boulderingu byl druhý a v Yosemitech zdolal nejtěžší vícedélkovou cestu na světě. Výzva pro příští rok je Norsku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Adam Ondra | Foto: Filip Jandourek

„Naprostá většina českého národa se o mně možná dozvěděla až po pokusu na Dawn Wallu, což je snadno medializovatelné. Lidé vidí tu obrovskou masu skálu a že se tam třeba spí na závěsných postelích,“ říká Adam Ondra po úspěšném volném přelezu nejtěžší cesty El Capitana.

Český lezec má ale za sebou vydařenou celou sezonu. Úspěchu dosáhl nejen v Yosemitech, ale také v pařížské hale Bercy, kde obhájil titul mistra světa v lezení na obtížnost a přidal stříbro v boulderingu. Často ale jezdil i do Norska.

Sedm pokusů, sedm pádů. Už jsem o sobě pochyboval, přiznává Adam Ondra. Dawn Wall oslavil pizzou a pivem

Číst článek

„Oblast Flatanger je srdcová záležitost, kam už pěkných pár let jezdím. Udělal jsem tam první cestu 9b+ na světě. Tuhle sezonu jsem se věnoval novému projektu, který jestli někdy vylezu, mohla by to být první cesta obtížnosti 9c,“ představuje svůj „Project Big.“

„Tahle cesta má velmi zapeklitý a záludný boulder. Je to neskutečně komplexní sekvence, kdy se musí lézt třeba nohama napřed. I přesto, že jsem tam strávil poměrně velkou dobu, tak se to v téhle sezoně nepodařilo, ale to jsem trošku očekával. Namotivovalo mě to na sezonu další,“ chystá se na březnové výpravy na sever.

Karákóram možná, Himálaj ne

Dawn Wall byl zatím nejvýraznějším úspěchem brněnského rodáka ve vícedélkovém lezení, takzvaném „big wallu“. Osm dní úspěšně završené dřiny na „žiletkách“ kolmé americké stěny ho namlsalo a míří ještě výš. „Patagonie, Karákóram nebo Grónsko, tam je takových stěn spousta,“ zasní se. Prý ale musí sbírat další zkušenosti.

Vůbec se naopak nechystá na nejvyšší hory světa. Snímek Adama Ondry z Everestu či jiného himálajského vrcholu zřejmě nevznikne. „Osmitisícovky mě nelákají, to už je něco tak radikálně jiného, že bych tam plýtval svůj talent na skalní lezení.“

Unavený ale šťastný Adam Ondra na vrcholu El Capitana | Foto: Heinz Zak

Unavený, ale šťastný Adam Ondra na vrcholu El Capitana

Po návratu z USA se vyrovnává s velkým mediálním zájmem. Místa k sezení připravená na setkání s novináři v pražských Vysočanech zdaleka nestačila. Vůbec poprvé se také Ondra dostal mezi deset finalistů ankety Sportovec roku.

„Sám jsem překvapen tím mediálním dopadem tohohle přelezu. Snad je to důkaz, že se lezení dostává i mezi širší veřejnost. Když to srovnám, řekl bych, že jsem se v letošním roce o tolik dál neposunul. V minulých letech jsem byl okolo třicátého místa. Přitom si myslím, že ta lezecká úroveň je velmi podobná,“ usmívá se. Doposud byl v tradiční anketě nejlépe čtyřiadvacátý.

Lezení na olympijských hrách? Titul nebude hodnotný, říká Adam Ondra o 'obskurní kombinaci'

Číst článek

A může být ještě populárnější. Sportovní lezení se totiž pro hry v Tokiu 2020 staly olympijským sportem. Jenže v kombinaci lezení na obtížnost, boulderingu a lezení na rychlost, které českému lezci nesedí.

„Je to kuriózní, protože kombinace je disciplína, které se nikdo moc nevěnuje. Rychlostní lezení je oproti lezení na obtížnost a bouldering taková atletika. Mám strach, že když lezci obětují lezci nějaký čas tréninku na rychlost, půjde to na úkor samotné úrovně lezení. Ale zatím ani lezecká federace nepředstavila, jaká bude nominace ani jak se disciplíny budou sčítat,“ nerozptyluje se olympijskými hrami Adam Ondra.

Adam Ondra | Foto: Filip Jandourek

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme