Otužilci mají pro 66. ročník Memoriálu Alfréda Nikodéma teplé počasí

Pokud to náhodou netušíte, tak věřte, že právě dnes vrcholí v Praze otužilecká sezona. Na severním cípu Slovanského ostrova, tedy kousek od Národního divadla, se koná už 66. ročník otužileckého Memoriálu Alfreda Nikodéma.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Otužilci z Mladé Boleslavi v Jizeře | Foto: Jana Huzilová

Otužilecké plavání není zábava pro každého. A ne každý, kdo s ním začne, u něj zůstane. „Je to tak, že pokud člověk vydrží alespoň dva roky, tak už ho to nepustí,“ říká předseda České otužilecké unie Vladimír Komárek.

Tentokrát na účastníky čeká přijatelné počasí, třeba v roce 1946 ale bylo -25 stupňů Celsia a pořadatelům nepomohly k prosekání neustále zamrzající vody ani sekery. Z tohoto pohledu je dnes teplo.

„Teplo určitě je. Voda má necelé čtyři stupně, takže to taky není žádná selanka. Ale když by bylo pod nulou a byl sníh, tak by to lépe vypadalo a nám by to rozhodně nevadilo,“ konstatuje Komárek.

Přehrát

00:00 / 00:00

O otužování a Memoriálu Alfréda Nikodéma mluvil na Radiožurnálu s Jiřím Chumem předseda České otužilecké unie Vladimír Komárek

Otužilci ale netrénuji pouze v zimě. „Ideální je plavat celoročně dvakrát týdně v přírodní vodě. Já třeba při tréninku plavu 20 minut, v létě samozřejmě déle. Před plaváním je vhodné rozehřát se během nebo rozcvičkou a po plavání se zahřát pohybem, teplým oblečením, nápojem,“ popisuje Komárek.

A navíc dodává. „Je nutné se vyvarovat prudkých pohybů, protože by se mohl natrhnout prokřehlý sval. A rozhodně se nezahřívat horkou sprchou! To by hrozil infarkt.“

Pro běžného člověka – neotužilce – není moc pochopitelné, jak pomalu milovníci této zábavy vstupují do studené vody. „Je to prostě zvyk. Nijak o tom nepřemýšlím. Nejde tam skákat po hlavě, ale jinak tam vcházím volným krokem,“ říká Komárek, které čeká už 40. ročník závodu.

Memoriál se plave na počest Alfréda Nikodéma. Pražský zlatník byl všestranný sportovec a zakladatel otužování v Československu. „Poprvé plaval ve Vltavě se svojí skupinkou otužilců v roce 1923, naposledy pak v roce 1945, kdy mu bylo jednaosmdesát,“ připomíná předseda České otužilecké unie.

Vladimír Komárek pak připojil i další zajímavost. „Za první republiky byl opravdu celebritou. Třeba k narozeninám mu přáli i ministři, jak jsem viděl v kronice rodiny Alfréda Nikodéma.“

Dnes už ale není popularita otužileckého sportu taková. „Myslím, že zdaleka nejpopulárnější byl zdaleka Alfréd Nikodém. Jinak ve své době to byl Oldřich Liška, další otužilecký nestor," vzpomíná Komárek.

A doplnil ještě jedno velmi známé jméno. „Velmi známým otužilcem byl i František Venclovský, se svým působivým příběhem, kdy se mu nepodařilo napoprvé překonat kanál La Manche a napodruhé ano. To byl příběh, který tehdy strhnul celou republiku.“

Jiří Chum, Martin Mašek, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme