Špičkoví cyklisté musejí umět nejen rychle jezdit na kole, ale i dobře padat. Přesvědčili se o tom také včera, při dojezdu 9. etapy Giro d'Italia. Kousek před cílem se ti nejlepší poroučeli k zemi. A místo toho, aby zvedali vítězně ruce nad hlavu, jim je lékaři kontrolovali, jestli je nemají polámané.

7:09 15. května 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bolek Polívka musel coby mašinfíra ve filmu Kalamita vykonat tzv. znalost trati. Kdyby to šlo na celé 3500 kilometrů dlouhé trati Gira, měli by to pořadatelé požadovat po cyklistech.

Ale ono by to asi stejně nemělo cenu. Jak jinak než hloupou a zbytečnou chybou si lze vysvětlit drsně vyhlížející pád ve včerejší etapě?

Ta zatáčka, ve které spadli, byla 300 metrů před cílem. Hodně ostrá, levá. Možná tam neměla co dělat, když se čekal souboj spurtérů. Třeba pořadatelé mohli natáhnout trať jinudy. Nebo se měli cyklisté pořádně podívat do itineráře, kde byla zvýrazněná jako nebezpečná.

Někteří to asi udělali, ale Ital Filippo Pozzato nejspíš ne. Najel do zatáčky špatně, sestřelil Matthewa Gosse a už to padalo hlava na hlavu.

Ale třeba se pletu. Třeba Pozzato o vracečce také věděl a všechno je jenom doklad toho, co říká Roman Kreuziger: „Každá etapa je letos hodně nervózní. Sám peloton je totiž hodně nervózní.“

Včerejší pád ale také může sloužit jako už druhé výrazné varování. Tím prvním byla kolize v Dánsku, kde se jely tři cílové okruhy. Jedno kolečko je v plánu i v zítřejší etapě a u dvou zatáček v posledním kilometru je v mapě dokonce vykřičník.

Tomáš Kohout, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít