Paralympionici popsali své pocity. Když vlezu za stůl, vnímám jen míček, říká stolní tenista Suchánek
Čeští sportovci vybojovali na paralympiádě v Riu de Janeiru celkem sedm medailí. Jednu zlatou, dvě stříbrné a čtyři bronzové. Je to nejmenší počet od her v Atlantě v roce 1996. Porovnání ale může být v tomto směru zavádějící. Za dvacet let se totiž mnohé změnilo.
Až do roku 2004, kdy se bojovalo o medaile v Aténách, bylo na hrách víc disciplín. Především pro širší okruh handicapů. A neslučovaly se kategorie.
Některé disciplíny se už také v programu neobjevily. Neplatí to o stolním tenisu, v němž na paralympiádě v Riu vybojoval bronzovou medaili Jiří Suchánek.
Při vypjatých bojích za zelenými stoly se dokázal maximálně soustředit. „Když člověk vleze za stůl, má klapky na očích. Vidí jen balónek a stůl. A hecováním pak může znejistět soupeře,“ popsal své pocity Suchánek.
Jedna zlatá, dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile. S takovou bilancí se z paralympiády v Riu vrací čeští sportovci
Hned dvě medaile – stříbrnou a bronzovou – získala v Brazílii plavkyně Běla Třebínová. Po svých závodech prozradila, co se za jejími výsledky skrývá. „Nedokážu odfláknout závod. Jakmile se řekne ‚Na místa‘, napružím se a dám tam všecko, co ve mně je,“ prozradila Třebínová.
Placky ze stejného kovu si na krk pověsil také lukostřelec David Drahonínský. Poprvé v individuálním závodě, podruhé v mix týmu společně se Šárkou Musilovou. „Bylo to neuvěřitelný. Obrečel jsem to radostí. Šárka se dokáže kousnout a já jsem jen udělal, co se ode mě čekalo,“ řekl Drahonínský.
Z třetího místa se pak radovala atletka Eva Berná ve vrhu koulí. A zlato na trati padesát metrů znak ho z paralympijského bazénu vylovil plavec Arnošt Petráček. Za čtyři roky budou handicapovaní sportovci bojovat o medaile na letních hrách v japonském Tokiu.