Český volejbal budou na olympijských hrách v Londýně reprezentovat pouze zástupci plážového volejbalu. Reprezentanti toho klasického šestkového o svou šanci definitivně přišli o víkendu, kdy nezvládli dodatečnou kvalifikaci. Petr Kadeřábek se ve své poznámce zamýšlí nad tím, proč se na písku Čechům daří a na palubovce ne.

19:18 11. června 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Porovnávat cesty, jakými se dalo na olympijské hry dostat, v šestkovém a plážovém volejbalu nelze - každá z disciplín měla naprosto rozdílný kvalifikační klíč. Ale přece je možné najít důvod, proč se to zástupcům jednoho odvětví podařilo a toho druhého ne.

Největší rozdíl vidím v četnosti konfrontace s nejlepšími celky světa. Zatímco české beachvolejbalové páry se za poslední dva roky zabydlely v hlavních soutěžích Světové série a postupně získávaly ostruhy v bojích s nejlepšími, šestkový volejbal se musel spokojit pouze s kvalifikacemi a s účastí na světových respektive evropských šampionátech. O pravidelném měření sil v Evropské či Světové lize si mohly oba celky, tedy ženský i mužský, nechat jen zdát.

Nezbývá než věřit, že se blýská na lepší časy. S příchodem zahraničních koučů se kádry obou týmů omladily a v zápasech Evropské ligy ukazují, že jsou konkurenceschopné.

Pokud budou mít možnost hrát tuto soutěž i v následujících letech a třeba postoupí do ligy Světové, pak si troufám tvrdit, že účast v Riu za čtyři roky je nemine. Kvalitou hráčského kádru na to totiž oba celky rozhodně mají. Jde jen o to, aby měly vytvořeny co možná nejlepší podmínky po celé čtyři roky.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít