Plavkyni Baumrtové se poslední roky nedaří. Spadl mi hřebínek, přiznává
Účast na olympijských hrách v příštím roce už má dlouho zajištěnou, spokojená se svými výsledky ale Simona Baumrtová být nemůže. Chomutovská znakařka totiž čeká už necelé dva roky na cennou medaili a po včerejším 5. místu musí upínat své naděje na mistrovství Evropy k dnešnímu závodu na 200 metrů.
Dopolední oslava světového rekordu kolem Simony Baumrtové byla ve čtvrtek předčasná. Z mixové štafety by totiž její výkon do historie zanesen stejně nebyl a hlavně v Izraeli opět došlo k chybě časomíry.
Chomutovská znakařka navíc neměla důvod kouzlit úsměv na tváři ani po individuálním finále závodu na 100 metrů, kde skončila pátá. „Život jde dál, ale mrzí to. Ještě když víte, že na to máte,“ říká mistryně Evropy z roku 2013, kterou v rozhodující chvíli zklamala psychika.
Do psychického rozpoložení Simony Baumrtové se pokusil nahlédnout repotér ČRo Michal Jurman
V rozplavbě i semifinále byla druhá, stejně jako do poloviny finále. V posledních dvou délkách bazénu se před ní však dostaly hned tři soupeřky.
Po dílčím neúspěch Baumrtová doufá, že se zodpovědný přístup a tvrdá příprava zúročí alespoň i při dnešním startu na dvousetmetrové trati. Stejně jako na znakařské stovce bude i na ní obhajovat stříbro z posledního šampionátu.
„Nezblázním se z toho, když to neobhájím. Vždycky jsem byla hodně namlsaná z toho, že jsem plavala dobře a měla jsme medaile. Myslím si, že za poslední rok a půl mi hodně spadl hřebínek,“ přiznává Baumrtová, že stále trvající medailový půst je možná pro ni nejen po sportovní stránce mnohem užitečnější než neustálý život v úspěchu.
V Izraeli to zatím sice není ta Baumrtová, jak ji mnozí znají, tedy spolehlivý stroj na medaile. Možná ale začala éra Baumrtové coby vyrovnaného člověka.
