Po hubnutí se mu nestýská, zápasový adrenalin ale bývalému boxerovi Konečnému chybí

Před půlrokem se boxer Lukáš Konečný vzpamatovával z poslední porážky kariéry. Plnohodnotným mistrem světa se ani na třetí pokus nestal a z profesionálního ringu nadobro odešel. Nudou ale rozhodně netrpí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lukáš Konečný je ve své posilovně pánem, veškeré dění má pod dohledem | Foto: Jan Suchan

„Času moc nemám. Není to tak, že bych doma seděl a čuměl na televizi s pivem v ruce,“ potvrzuje známý boxer.

Z Lukáše Konečného se stal boxerský trenér, manažer, organizátor galavečerů, začal vést posilovací hodiny pro veřejnost, stará se o své dvě hospody, nově je ústeckým zastupitelem a stále dál sám trénuje jako v době aktivní kariéry.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Konečný po skončení profesionální boxerské kariéry nezahálí, dokonce má ještě méně času než dřív

„Kromě toho, že se nepřipravuju na zápas, se toho u mě zase tolik nezměnilo. Furt trénuju, ale nemá to už cíl, to vyvrcholení,“ vysvětluje šestatřicetiletý sympaťák.

Žádný další zápas už navíc s největší pravděpodobností ani nepřijde.

„Na jednu stranu to je úleva, protože nemusím hubnout a připravovat se na vrchol. Na druhou stranu mi chybí nějaký ten adrenalin a dodržování životosprávy.“

Lukáš Konečný se prosadil už v amatérském ringu, na světovém šampionátu získal dvě bronzové medaile.

Boxer Lukáš Konečný cvičí s ‚línými tlusťochy‘, své tréninky otevřel veřejnosti

Číst článek

Mezi profesionály vybojoval evropský i několik interkontinentálních pásů a stal se i provizorním mistrem světa. Plnohodnotný titul ani natřikrát nedobyl, i tak je ale s půlročním odstupem se svou kariérou spokojený.

„Myslím, že to, co jsem dokázal, je hodně velký úspěch při tom, jaké je v Čechách pro box zázemí. Člověk chce samozřejmě vždycky víc, a jde získat víc, ale já jsem spokojený,“ tvrdí brněnský rodák.

Podivné prohry v bitvách o titul ho stále mrzí

Drobná pachuť, hněv, křivda v něm ale stejně zůstaly. Po prvním prohraném souboji o titul mistra světa s Ukrajincem Dzinzirukem čekal od rozhodčích vítězný verdikt, po druhé porážce od Rusa Bajsangurova ho zase po úderech soupeřových rukavic zvláštně pálily oči.

„Zůstane to ve mně navždy, ale život jde holt dál a musím se s tím nějak smířit. Štve mě to a občas si na to vzpomenu, že bych to ale příliš hrotil, to ne.“

A tak teď Lukáš Konečný věří, že pomůže na vrchol některému ze svých svěřenců.

„Doufám, že jo. Jinak bych to nedělal. Nechtěl bych trénovat napůl. Chci to dělat co nejlépe a jaké to ve finále bude, to ukáže až čas,“ odmítá malé cíle Lukáš Konečný.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme