Přípravy na červencový všesokolský slet jsou v plném proudu

Před 150 lety vznikl v českých zemích Sokol. U příležitosti kulatého jubilea se první červencový týden koná XV. všesokolský slet a Radiožurnál bude u toho. Cvičenci se představí na ploše fotbalového stadionu v Edenu a Radiožurnál vám ode dneška každou sobotu představí pokaždé jednu skladbu, kterou Sokolové v jednotlivých krajích a župách pro slet nacvičují. Petr Kadeřábek se vypravil do Sokola Kladno.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sokolský slet v roce 1920 | Foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Šechtl a Voseček

„Dnešnímu cvičení nazdar!“

„Zdar!“

Cvičitelka Radka Raková se právě přivítala se svými cvičenci. Už několik týdnů společně nacvičují skladbu s názvem ‚Ať žijí duchové‘. Ta je určena pro kategorie rodičů s dětmi a mladšího žactva.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportér Petr Kadeřábek se vypravil do Sokola Kladno, kde děti s rodiči nacvičují skladbu 'Ať žijí duchové' na červencový všesokolský slet

Byla inspirována filmem, ve kterém vystupují, stejně jako ve skladbě, hrdinové tří různých ‚velikostí‘ - skřítkové, děti a dospělí.

„Je to dobrý nápad, spojit takto věkové skupiny dětí i rodiče,“ říká jedna z maminek.

„Kde byl zatím v nácviku největší problém?“ zajímá mě.

„Myslím, že ti malí trpaslíci se vždycky nějak kočírují. Chudáci ti žáci to mají hrozně těžké, ale pozornost se upírá stejně na ty malinké, tak je mi jich svým způsobem trochu líto,“ přidává se další z maminek v modrých tričkách, které právě se svými ratolestmi, které jsou oděny do červených úborů trpaslíků, odpočívají, a tak se vydávám zeptat zbylých dětí, jak je to s tou lítostí.

„Co říkáte tomu, že cvičíte sami? Jsou tu maminky s malými dětmi, ale vy cvičíte samostatně… Je to pro vás lepší?“ ptám se.

„Jo, protože na nás celé to vystoupení bude stát,“ říkají mi hrdě mladé slečny a už spěchají za svými kamarády ve žlutých tričkách zpět na značky, aby vypilovaly jednu část skladby, při které v rukou nosí veliké třicetilitrové kbelíky.

Kbelík větší než trpaslík

„Teď už se v podstatě učí konec skladby, po tomhle už následuje jenom úplné finále. A protože pracují s kyblíčky, které jsou z jedné strany červené a z jedné bílé, je potřeba to sladit, aby všichni jeli opravdu stejně. Bude to hodně vidět a bude to dělat hezké efekty. Zatím nám to ještě moc nejde, ale snažíme se.“

„Ale říkat tomu kbelíček, to moc neodpovídá, protože některé jsou větší než samotné děti,“ směju se.

„To je pravda, máme tu i pětileté děti, které mají ještě docela krátké ruce, tak jim to otáčení ještě moc nejde, ale do léta to vypilujou a bude to dobrý.“

Radka už zase spěchá na plochu a nechá se mnou svého čtyřletého synka Jáchyma - jak jinak, také trpaslíka, který si mě chvilku prohlíží a pak se semnou dá do hovoru.

„Která ze skladeb se ti cvičí nejlíp?“

„No to já nevím. Nejradši mám trpaslíky. Ten kyblíček se takhle nosí na hlavě a pak se doběhne pro další, až je z toho takový most,“ ukazuje mi Jáchym názorně.

„Tu pohádku jsem viděl, jak jsou z ní ty písničky. Byla sice trochu nudná, ale bavila mě,“ odzbrojí mě Jáchym typicky dětskou upřímností.

A jak to vypadá, tahle skladba bude diváky na sletu bavit také - a nudná rozhodně nebude.

Petr Kadeřábek, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme