První sportovní sázky u nás byly ilegální, StB je tiše tolerovala

Spojení dostihy a sázky má k sobě ještě blíž, než si možná myslíte. V období před Velkou pardubickou tradičně zbystří i hráči, kteří jinak Štěstěnu nepokouší, a hlavně se v Česku v prostředí dostihového sportu sázelo ještě daleko dřív, než začali bookmakeři vypisovat kurzy na hokej, fotbal nebo tenis. A to ještě před rokem 1989, kdy se jednalo o ilegální zábavu.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dostihy v Pardubicích

Dostihy v Pardubicích | Foto: Dostihové závodiště Pardubice

„Víme, že tu za dřívějšího režimu nebyly žádné kurzové sázky, tzn. podhoubí současných velkých loterijních společností měly právě na dostihových sázkách. Dřív to byla jediná možnost, kde se dalo vsadit a mít za dvě minuty výhru. Nemusel jste na nic čekat, byly tam kurzy, ale bylo to ilegální,“ vysvětluje prezident českého Jockey Clubu Václav Luka.

Kořeny sázek u nás sahají do dostihového areálu v Chuchli

Číst článek

Jedním z největších tzv. černých bookmakerů byl 80. letech v pražské Velké Chuchli i Jiří Balcar, který později stál u vzniku Fortuny, první české sázkové kanceláře. Ten na počátky sázení velmi rád vzpomíná, i když se v té době jednalo o nelegální zábavu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sázení na dostihy je ve střední Evropě mnohem starší než sázky na tenis, fotbal nebo hokej

„Já jsem problém se zákonem nikdy neměl. Občas se tam šířily spíš informace, určitě ta Chuchle byla monitorovaná, vím, že tam byli konfidenti, kteří státní bezpečnost informovali, my o těch lidech věděli. Ale myslím, že policii problém Chuchle nezajímal, protože to pro ně byl mikrosvět,“ uvažuje Jiří Balcar nad tím, proč státní bezpečnost ilegální sázení tolerovala.

Přitom, jak on sám říká, rozhodně nebyl problém bookmakery identifikovat.

„Skutečně v tu chvíli, kdy by to někdo chtěl monitorovat, tak by to viděl. Byl tam hrozen, kde bylo tak čtyřicet lidí a já stál uprostřed. A když se rozšířila ta fáma, že dneska jsou tady, dávalo se to nějak tajně, třeba pod programem a někteří lidé to dělali bez peněz. Ale ta bezpeněžní hra je vždycky nebezpečná.“

Bez peněz nechávali bookmakeři hrát jen určitý okruh lidí, kteří pro ně byli důvěryhodní - a to jen do určitého obnosu.

Tereza Jelínková, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme