Jste rádi, když vás při sportování někdo pozoruje? Znervózňuje vás to, nebo naopak povzbuzuje? - Ostýchavý začátečník odpoví určitě jinak než ten, kdo má ambice zavděčit se svým fanouškům. Ale co třeba horolezci? Závidí dalším sportovcům atmosféru vytvářenou plnými tribunami?

Tento článek je více než rok starý.

21:35 14. července 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Když jsem začal s horolezectvím, tak jsem se naopak schovával. Lezl jsem mimo terény, kde chodili lidé, protože mé horolezectví je o přírodě a mém vlastním prožitku,“ tvrdí například Radek Jaroš. Jedním dechem však také přiznává.

„Každý dělá sport taky pro to, aby ho ukázal. Nebo ho lidé nabíjí. Když jsem hrával závodně volejbal závodně, tak jsem podával během zápasu o sto procent lepší výkony než v tréninku. Vždy, když bylo obecenstvo nebo lidi, strašně mě to hnalo dopředu.“

Ale málo platné. Sotva kdy se, naštěstí, dočkáme toho, aby například na úpatí Everestu stály tribuny, na kterých by tisíce fanoušků aplaudovaly odvážlivcům dobývajícím nejvyšší bod naší planety.

Málokdo tuší, že bývaly doby, kdy také horolezci dostávali olympijské medaile. Jenomže poslední pokus toho druhu byl evidován v roce 1936. Pak už zvítězil názor, že je nereálné na dálku porovnávat, co kdo tam někde nahoře vlastně dokázal.

Horolezectví se ale v poslední době rozkošatělo do více podob - a jedním z jeho výhonků je sportovní lezení. Tedy disciplína, jejíž příznivci mají postaráno o soupeře a také o diváky.

„U nás máme Adama Ondru. Na skalách a skalkách znamená něco jako Usain Bolt v atletice. Je to několikanásobný mistr světa a vítěz SP. Tam se dá soutěžit a porovnávat okamžitá výkonnost mezi lidmi.“

Ondra leze odmalička

„V osobě Adama velký idol roste. Už umí zalézt i na závodu, kde se 20 000 diváků třeba přijde podívat,“ přidává se místopředseda horolezeckého svazu Petr Resch.

A co říká na téma "sportovní lezení" Adam Ondra?

„Pocházím z lezecké rodiny. Do skal jsem jezdil odmala, už možná někdy ve třech letech jsem se houpal na laně a zkoušel vylézt pár kroků. Pokud se sportovnímu lezení věnujete, nepouštíte se do hor nebo neuděláte fatální chybu, jako že se nenavážete, nemůže se nic stát. Je to bezpečný sport a řekl bych, že daleko více než některé jiné.“

Aleš Procházka, Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít