Reprezentant Robert Voves se vrátil ze zěmě ragby zaslíbené zpět do Pragy

Čeští ragbisté stále zůstávají v tomto dvouletém cyklu divize 1B mistrovství Evropy bez vítězství. Vedoucímu týmu skupiny Německu podlehli v Praze 8:27 a po čtyřech utkáních jsou předposlední. Pořád ale mají důležité zápasy v boji o záchranu před sebou. K oporám národního mužstva patří i současný kapitán Robert Voves.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ragbysté Irska prohráli sice poprvé, ale ve čtvrtfinále a tak se s MS loučí | Foto: ČTK/AP

Než se loni v létě vrátil domu, hrál více než devět let ragby profesionálně v zahraničí. Patří tak mezi málo českých hráčů, kteří se mohli tímto sportem živit. A do Francie mu pomohla účast v národním týmu.

„Já jsem se tam dostal, dalo by se říci náhodou, protože před deseti lety byl trenér české reprezentace Francouz, který trénoval i ve Francii a přecházel do jiného klubu. Po zápase s Rumunskem se mě zeptal, jestli bych nechtěl jít zkusit ragby do Francie. Řekl jsem si, proč ne. Nakonec nás tam odcházelo pět kluků, co jsme se znali. Takhle to začalo.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Ragbista Robert Voves se od profesionálu ve Francii vrátil zpět k amatérům do Pragovky

Robert Voves vyměnil několik týmů na úrovni druhé a třetí francouzské soutěže. Na začátku zahraničního angažmá to pro něj byl velký sportovní skok. V Česku je totiž ragby amatérský sport a ve Francii se najednou zapojil do profesionálního tréninku.

„Jsou dvoufázové tréninky čtyřikrát týdně. Tím, že je člověk profesionál, se může věnovat pouze tréninku, takže podmínky to jsou úplně jiné. Skok je to opravdu velký.“

„ Jsou tam trenéři na fyzičku, posilovnu, ragby. Opravdu je to země ragby zaslíbená,“ konstatuje Robert Voves, který se musel v jednadvaceti letech adaptovat v novém prostředí i z nesportovního pohledu a naučit se nový jazyk.

Snažit se pochytit, co to jde!

„Musím říct, že po roce jsem začal rozumět. Sice jsem ještě neuměl moc mluvit, ale chápal jsem, co po mně kdo chce."

„Ze začátku jsem se snažil nejvíc chytit, co po mně chce trenér, abych věděl, jak se mám hýbat po hřišti. První tři měsíce v tom byly nejhorší. Pak jsem začal nabalovat další slovíčka a učit se dál," popisuje český ragbista, který se ze zahraničí vrátil do svého mateřského klubu - pražské Pragovky.

Jakub Kanta, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme