Rozhodčí kvalifikaci znehodnotili, zlobila se akvabela Bernardová
Ladné pohyby spojené s hudební kulisou, to vše podpořené výjimečnými plaveckými dovednostmi. Přesně tato kombinace je v těchto dnech vidět v olympijském bazénu, kde o medailové kovy začaly soutěžit zástupkyně synchronizovaného plavání.
Mezi nimi také jedna česká dvojice Soňa Bernardová a Alžběta Dufková. Ta se do dvanáctičlenného finále nakonec v Londýně těsně neprobojovala. Po historicky nejúspěšnějším českém výsledku v této disciplíně, tedy 14. místě, měla ale ke smutku daleko.
„Myslím, že jsme měly a máme velice důkladně natrénováno, takže nebyla taková ta nervozita, že bychom se z toho klepaly. Je to sice olympiáda, ale svět se z toho nezhroutí,“ uvedla Soňa Bernardová.
Navíc volná sestava patří v podání českého páru k těm silnějším než technická. „Snažily jsme se do toho dát všechno. Dostaly jsme vyšší známky než za včerejší program. Rozhodčím se volná sestava líbila asi víc. Samozřejmě tato sestava je taková umělečtější, jsou tam originální prvky, takže to mělo úspěch i u diváků, protože jsme sklidily velký aplaus,“ pochvalovala si Alžběta Dufková.
Jediné české zástupkyně v synchronizovaném plavání se snaží předvádět svůj vlastní styl. Ne vždy se ale setká s pochopením u rozhodčích. „Težko se to hodnotí podle výdledků, protože náš výkon odpovídal lepšímu umístění, než nás rozhodčí nakonec zařadili.“
„Řeknu to natvrdo, rozhodčí si prostě vzali výsledky z jarní olympijské kvalifikace a vůbec se nedívali, že od ní uběhly už čtyři měsíce a my jsme odvedly obrovský kus práce,“ zlobila se Soňa Bernardová.
Svět synchronizovaného plavání se dá svým způsobem vnímat jako jedna velká politika, podobně jako třeba u krasobruslení. „Právě proto jsme se přes tuto politiku chtěly probojovat. Chtěly jsme tady mít přímo našeho trenéra choreografa Stephana Miermonta, který je taková světová osobnost, že bychom se s ním v té politice cítily silnější,“ říká Bernardová.
Další společná olympiáda je ještě daleko
Přesto je progres českých akvabel znatelný. Na olympiádě v Pekingu dvakrát skončily osmnácté, tentokrát z toho bylo čtrnácté místo. S účastí za čtyři roky v Riu Soňa Bernardová váhá. „Je to velký otazník. Samozřejmě motivace to je. Dobrý výsledek je povzbuzením do další práce, na druhé straně nechci plánovat do budoucna.“
Alžběta Dufková ještě neví, jestli bude svoji partnerku nějak motivovat, aby vydržela další čtyři roky. „To nevím. Teď jsme došly na náš vrchol a tělo si samozřejmě teď potřebuje odpočinout, takže doufám že si užijeme zasloužené prázdniny a potom se shledáme a uvidíme, co bude dál.“
