Rozhodly jemné nuance, hodnotí MS v judu trenér Petr Lacina
V Paříži skončilo mistrovství světa judistů. Celkem se na něm představil těžko uvěřitelný počet 880 judistů ze 132 zemí. Mezi nimi se netratila ani šestičlenná česká výprava.
Reprezentační trenér Petr Lacina si prožil na šampionátu muka čekání. Před startem mistrovství světa, na které nominoval šestici Lucie Chytrá, Pavel Petřikov, David Dubský, Jaromír Musil, Jaromír Ježek a Lukáš Krpálek, se nechal slyšet, že bude spokojen, když v Paříži alespoň jeden reprezentant bude bojovat o medaili. Jenže jeho přání dlouho nebylo vyslyšeno. Přesto věřil, že se dočká.
„Z hlediska dlouhodobé výkonnosti to mohl být buď Jaromír Ježek nebo Lukáš Krpálek. Jaromírovi se to nepovedlo, tak jsme věřili alespoň Lukášovi. Pral se skvěle celou přípravu, věděl jsem, že na tom bude dobře, že ho tělo podrží. Předváděl skvělé judo, hodil nevím kolikrát… Komu jinému by už naše judo mělo věřit, když ne jemu.“
Trenér judistů Petr Lacina byl po MS spokojený, doufá, že se českému judu blýská na lepší časy
Poslední den soutěže jednotlivců se víra trenéra Laciny přetavila ve skutečnost. Lukáš Krpálek vybojoval ve váhové kategorii do 100 kilogramů bronzovou medaili. Právě třetí místo dvacetiletého člena USK Praha vrhá na šampionát z českého pohledu to nejlepší světlo.
„Když je medaile, je to vždycky úspěch. Těm ostatním se tolik nedařilo. Ale aby byla medaile, potřebovali bychom tři Ježky a tři Krpálky, trochu štěstí a pak to jednomu z nich vyjde. Můžeme být rádi, že to Lukášovi vyšlo. Taky Jaromír se pral naprosto perfektně, byl možná lepší než ten Francouz. Přesto udělal chybu a bylo po nadějích – při tomto systému, kdy máte zkrácenou re-pasáž, znamená jediná chyba odjezd domů,“ říká Petr Lacina.
Lukáš Krpálek ukončil dlouhé čekání na medailový zápis českých judistů na mistrovství světa. Naposledy se ze zisku bronzové medaile radovala Michaela Vernerová v roce 1999, mezi muži získal ještě v československém dresu bronz Jiří Sosna. To už je ale dvacet let. Nyní je naděje, že další čekání na cenný kov z velké akce nebude tak dlouho trvat
„To nedokážu říct, necháme se překvapit, ale kvalitu na to máme. Každý turnaj je jiný. Viděli jsme, že ve finále Gruzínec hodil snad ipon, ale naštěstí dali rozhodčí wazari. O těchto nuancích a štěstí to mnohdy je. Bez štěstí se placka na takovémto turnaji udělat nedá.“
Těšme se tedy, že tyhle nuance budou přát Lukáši Krpálkovi, ale třeba i Jaromíru Ježkovi také za rok v Londýně. Po pařížském světovém šampionátu je totiž jasné, že olympijská medaile pro české judo nevisí zas tak vysoko, jak se před mistrovstvím zdálo.
