Růžičková není s MS spokojená, všechno bylo špatně
Zatímco se Italka Georgia Bronziniová se radovala z titulu cyklistické mistryně světa, Martina Růžičková měla závod už dávno za sebou. Vzdala ho po necelé první polovině, kdy odstoupila z jedné z posledních pozic. Na šampionátu se jí nedařilo vůbec. V časovce dojela třetí od konce. Proč se jí tedy věnujeme? Abychom vám také řekli, jak vypadá krutá sportovní porážka a co za ní stojí.
Martina Růžičková nemluvila zrovna nahlas. Což je po takovém mistrovství celkem pochopitelné. Neronila slzy, byť i to by bylo naprosto normální. Ale o to upřímnější byla. Když závod vzdala, neměla za sebou ani prvních 54 kilometrů. Ovšem věděla, že nemá smysl dál se trápit.
,,Neměla jsem na to. Chyběla mi síla, to jsem poznala, jak mě rvaly na rovině v háku. Ženy takhle mistrovství světa jezdí. Nemělo cenu tam být,“ přiznává na rovinu Martina Růžičková. Cyklistika obecně je někdy opravdu jen pro masochisty, ale všechno má své meze.
A stav Martiny Růžičkové limitovalo něco, o čem jiní ani nevěděli: ,,Na Giro d’Italia jsem v sedmé etapě spadla a zlomila si klíční kost. Takže dva měsíce bez závodů. Když jsem mohla, začala jsem jezdit na ergometru a trénovat podle plánu. Pak na Giro d’Toscana, kde jsem trpěla jak zvíře, jsem v neděli dokončila poslední etapu. A v úterý jsem tu jela časovku s tím, že už nemám co ztratit a nic v tom hledat.“
Martina Růžičková to prostě zkusila. Tak, jak to dělají závodníci, pro které je to jejich práce, ale i vlastní povaha. A moc dobře vědí, že bolest nepřinese pokaždé vítězství. I s tím se ale sportovec musí naučit žít.
,,Na Toscaně sem závodila hop nebo trop. Jakýkoliv pád by byl konec, ta klíční kost ještě není v pořádku, ale na to se nechci vymlouvat. Šlo spíš o ty dva měsíce bez kola, závodní tempo mi chybělo. Ale i přesto jsem se rozhodla, že na mistrovství světa jet chci,“ vysvětluje.
A za to by si teď mohla i nadávat, kdyby chtěla. Zajela výsledky, o které nestála, jenom se trápila místo léčení.
,,Mohla jsem být podělaná, říct, že končím sezónu a já udělala opak. Trénovala jsem, závodila na hranici, že jakýkoliv pád by mě s tou klíčkou poslal tam, kde jsem byla. Kdybych věděla, že to takhle dopadne, tak sem samozřejmě nejedu, ale já to prostě zkusila.“
Martina Růžičková byla při rozhovoru tak upřímná, že se několikrát sama zarazila a zaváhala. Už po časovce dostávala od lidí v internetových diskusích pěkně zabrat, a tak se obávala.
,,Možná je lepší to nepsat. Plno lidí by řeklo, že klíční kost a jsem na mistrovství světa… Ale já na to, že nemám co ztratit. Že jen budu čekat, že to bude lepší,“ povzdechla si Martina Růžičková. A jestli si říkáte, takhle se v reprezentačním dresu nejezdí a že to také něco stojí, pak vězte, že si peníze musela sehnat mimo český svaz. Pomohly jí její týmy.
,,Italové mi zaplatili letenku z Itálie a Dukla Praha mi zaplatila hotel,“ líčí Martina Růžičková, která se musí vyrovnat s tím, že letošní šampionát, a hlavně její výkony na něm, jí zasadily pořádnou ránu.
,,Tady jsem nic nepředvedla, všechno bylo špatně. Když to tak vezmu, tak jsem si nezasloužila, aby mi někdo něco platil. Ale zítra bude startovat 200 chlapů a 150 jich sleze, to je prostě mistrovství světa. A já musím říct, že to pro mě bylo špatné, hodně špatné,“ bez obalu přiznává cyklistka Martina Růžičková.
