S Vladimírem Váchou se loučila rodina, přátelé i bývalí kolegové
Rodina, přátelé, rozhlasoví posluchači i televizní diváci se dnes rozloučili s Vladimírem Váchou. Dlouholetý sportovní redaktor a komentátor zemřel minulý týden, bylo mu 82 let.
V roce 1969 mu režim zakázal vykonávat jeho profesi. Podle komunistických funkcionářů svým televizním komentářem vítězství československých hokejistů nad Sovětským svazem podnítil dav na pražském Václavském náměstí k útoku na pobočku Aeroflotu.
K novinařině se mohl vrátit až po revoluci, kdy znovu nastoupil do Českého rozhlasu, kde začínal a který mu přirostl k srdci.
„Já jsem měl televizi vždy rád, ale rozhlas je pro mě jednička a vždy byl. Nejen proto, že jsem s mikrofonem v rozhlase začínal, ale všechna krásná období jsem prožil v rozhlase. Rozhlas uznávám a uznávat budu, a i když budu někde nahoře v obláčcích, tak na rozhlas budu vzpomínat,“ říkával Vladimír Vácha.
Ve fotbalovém prostředí patříval k funkcionářům, jeho jméno bylo vždy spojeno s pražskou Slavií. Jako novinář a komentátor ale tíhl k hokejovému prostředí.
„Byl to velmi příjemný redaktor, měli jsme i pěkný osobní vztah. Kdykoli jsme se viděli, tak jsme si měli co říct. Byl Jihočech, je to smutná událost. Vladimír Vácha byl fundovaný člověk ve sportu, celý život se o něj zajímal,“ vzpomíná na Vladimíra Váchu bývalý předseda hokejového svazu Karel Gut.
„Když začal reportovat lední hokej, nekritizoval jako diváci, ale nejdříve si všechno ověřil. Před zápasem přišel do kabiny a vyptával se, jak jsme se na soupeře připravili i jakou budeme hrát taktiku,“ říká o Vladimíru Váchovi někdejší hokejový brankář Jan Vodička.
„Byl to takový workoholik, pořád měl málo času, pořád jen šel za svým cílem. Hodně jsem mu fandil. V poslední době jsem se s ním setkal, byl plný elánu a předsevzetí a pořád mluvil o tom, co ještě musí udělat,“ vzpomíná trochu hořce Vodička.
