Šel bych do toho znova, říká právník Šťovíček o kauze Sáblíkové

Během uplynulých olympijských her se jméno sportovního právníka Jana Šťovíčka v českých médiích objevovalo častěji, než tomu bylo v případě některých úspěšných olympioniků. Právě on se snažil pro Martinu Sáblíkovou vybojovat místo v cyklistické časovce. To se nakonec nepodařilo, přesto si však Šťovíček myslí, že měl celý boj smysl.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

právník Romana Kreuzigera Jan Šťovíček | Foto: Prokop Havel

Jak s odstupem několika týdnů vzpomínáte na kauzu kolem Martiny Sáblíkové – šel byste do toho znovu?

Myslím, že jsme udělali všechno, co jsme mohli. Určitě bych do toho šel znova a jsem přesvědčen, že Martina Sáblíková a Petr Nováky taky. Když se osm let připravovala na nějakou akci, tak to dva měsíce před jejím začátkem nemohla jednoduše vzdát.

Bylo vůbec reálné dosáhnout toho, aby Martina Sáblíková v Riu startovala?

Úspěch jsme měli nadosah – ještě v pátek, když začínala olympiáda, jsme věděli, že je Ruska Zabelinská vyloučena. Tím pádem vzniklo jedno volné místo. Na základě toho jsme dostali od předsedy UCI, pana Cooksona, určitý příslib, jenž by umožnil přenechání tohoto uvolněného místa Martině. Vše však padlo s tím, když byl Zabelinské start povolen. Nebýt toho, jsem přesvědčen, že by to vyšlo.

Mluvíte o tom, že šéf Mezinárodní cyklistické unie za určitých okolností připustil start české cyklistky v Riu. Překvapilo vás to? Přece jenom jste UCI kritizoval za to, že je arogantní.

Nakonec se chovali korektně, bylo to přece i v jejich zájmu, aby tam taková megastar jela.

Vy sám osobně jste Sáblíkovou před soudem Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) zastupovat nemohl kvůli vašemu členství v této organizaci. Můžete nastínit, z kolika lidí se její právní tým skládal? Vy sám jste působil v roli jakéhosi koordinátora, je to tak?

Tím, že jsem předsedou legislativní rady Českého olympijského výboru, tak to spadalo do mé kompetence – proto jsem to koordinoval. ČOV a Martinu zastupoval doktor Jiří Janák, dále jsme požádali o spolupráci Martina Meisnera, což je zkušený advokát, který vystupoval v mnoha mezinárodních arbitrážích. To tedy byly klíčové osoby. Musím samozřejmě zmínit i podporu předsedy ČOV, pana Jiřího Kejvala. Vždy je důležité, aby se za sportovce postavil předseda jeho národního olympijského výboru.

Tato kauza byla hodně mediálně sledovaná. V minulosti jste přitom řešil řadu jiných kauz – dala se srovnat třeba s tou, když jste v roce 2007 na poli Mezinárodní automobilové federace spolurozhodoval o trestu pro tým F1 McLaren v takzvané špionážní aféře? Tam se tehdy jednalo o desítky milionů dolarů…

Co se případu ve F1 týká, tak tam byl tlak obrovský, protože to bylo celosvětově sledované, zatímco případ Martiny Sáblíkové se týkal především českých médií. Když jsem se jejím případem zaobíral, tak mi došlo, jakou je hvězdou. Že to je miláček národa a že je důležitá pro celý český sport. Mediální tlak jsem ale nevnímal, prostě jsem dělal svoji práci.

V médiích jste po olympiádě uvedl, že se Mezinárodní olympijský výbor chystá změnit strukturu boje proti dopingu s tím, že možná zruší Světovou antidopingovou agenturu WADA. Posunulo se to nějak?

V Riu se kolem toho strhla obrovská debata. To, co se stalo s ruskými sportovci, je věc, která se už nikdy nesmí opakovat. Hodně lidí ve vedení MOV, včetně Thomase Bacha, v tom vidí selhání antidopingové agentury WADA. O tom průšvihu se vědělo dlouho před tím, ale začalo se to řešit až na poslední chvíli. Zatím k žádnému posunu nedošlo – čeká se na výstupy, které by měly být v září. Thomas Bach by měl přijít s návrhem boje proti dopingu.

Mezinárodní paralympijský výbor zakázal účast sportovců Ruska na paralympiádě. Nezdá se vám zvláštní, že postupoval jinak než MOV?

Je to samozřejmě divné. I z právního hlediska je to špatně – jedná se o diskriminaci a nerovný přístup. To se rozhodně nepovedlo a je to pokažené.

Hovoří se také o posílení Mezinárodní sportovní arbitráže. Co si o tom myslíte?

Myslím, že je to dobrý nápad. Jde o to, že jednotlivým sportovním federacím boj proti dopingu moc nejde. Každá federace přistupuje k jednotlivým kauzám jinak. Jako příklad uvedu případ nezastihnutí sportovce antidopingovým komisařem – některé jsou vůči tomu benevolentní, některé zase pro změnu až šikanují sportovce a tak dále. Podle mě by tyto věci neměly řešit jednotlivé federace – jako například FIS, IAAF atd. – ale MOV. Následná disciplinární řízení pak rovnou CAS, a ne disciplinární komise jednotlivých federací.

Jakub Knoll Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru