V Kanadě vznikl hokej, v Anglii fotbal a Československo se může pochlubit, že dalo světu nohejbal. Míčem přes síť se ale nekope jen tak, jak to známe ze střední Evropy. Trochu jiný nohejbal je hodně oblíbený v jihovýchodní Asii. Sepak Takraw se hraje přes vyšší síť, s jiným míčem a velké oblibě se těší třeba v Thajsku.

22:55 22. listopadu 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na betonovém plácku o velikosti hřiště na badminton hraje šestice Thajců Sepak Takraw (čti „sepak takró“), v doslovném překladu „kopat míč“.

Na každé straně jsou tři hráči, síť je vysoko metr a půl, a tak jsou hráči nuceni smečovat při výskoku, ideálně při saltu. A navíc s hodně netradičním míčem.

„Je proutěný a má díry. Je menší než fotbalový a rozhodně není tak měkký. Prakticky nemůžete hrát bez bot, protože by vás to opravdu bolelo. Ten míč je hodně tvrdý a vydává takový zvláštní zvuk,“ popisuje Jup, který pracuje jako průvodce pro turisty na lodích plujících mezi ostrovy na jihu Thajska.

Když má čas, také si zahraje. Má rád i futsal, který je v jižní Asii populární, ale existuje prý ještě jedna varianta Sepak Takraw: „Stoupnete si dokola a jen si kopete. Jde o to udržet míč co nejdéle ve vzduchu.“

Varianta je to poznání jednodušší, a když vidíte, jak si vedou Thajci při kopání míče přes vysokou síť, nabízí se myšlenka na to, že by balon udrželi ve vzduchu i několik dní při oné jednodušší variantě. Akčnější je ale samozřejmě kopání přes síť.

„Hrajeme to tady v Thajsku a okolních regionech. V Malajsii se to hraje hodně. A jsme v tom dobří. Asi nejlepší na světě. A ten důvod je prostý, on to vlastně nikdo jiný na světě ani nezná, a tak to prostě hrát neumí,“ dodává Jup.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít