Slovákům fanouškovskou podporu závidím, říká kajakář Hradilek
Čeští vodní slalomáři mají za sebou jeden z nejpovedenějších šampionátů poslední doby. Na mistrovství Evropy v Krakově získali čtyři medaile, z toho dvě v olympijských kategoriích, a předčili tak i tradiční velmoc Slovensko. V jednom se ale Češi (a vlastně možná žádný z vodáckých národů) se Slováky měřit nemůžou - v divácké podpoře.
Přestože šlo teprve o kvalifikaci, desítky slovenských fanoušků v bílých tričkách se slovenským státním znakem a nápisem Slovensko bouřily, řehtaly řehtačkami, troubily na trubky ve snaze dohnat svého závodníka k co nejlepšímu času.
„Na zahraniční šampionáty nás většinou jezdí plný autobus, kolem 45 lidí podle toho, kolik je v autobuse míst. Byli jsme už všude možně, samozřejmě vloni v Čunově, taky v Augsburgu a chystáme se letos na mistrovství světa do Prahy,“ vypráví nadšeně Maroš Labanc.
A čeští slalomáři jen doufají, že jeho parta v Troji domácí fanoušky nepředčí. Vavřinec Hradilek je o tom přesvědčený, těší se na české peklo, ale slovenské příznivce uznává.
„Trošku jim to závidím, ten kotel mám rád. Ale Jířa teďka vyhrál, to bude pro ten sport skvělé a třeba se dostane i na to, že za námi budou autobusy taky jezdit,“ naráží kajakář Vavřinec Hradilek na zlato svého týmového kolegy a zároveň konkurenta Jiřího Prskavce.
A že výsledky a výkony závodníků s fanouškovskou podporou souvisejí, potvrzuje i Maroš Labanc.
„Úspěchy samozřejmě přitahují i fanoušky, kteří se přijdou podívat na dobré výsledky. Ale není to jen o dobrých výsledcích, ale i o tom, když vidíte, že je lidé chtějí dělat. Třeba takový Miško Martikán, to je bojovník na první pohled – není o tom, jestli budou nebo nebudou medaile, ale o jeho celkovém přístupu k tomu sportu.“
Slovenští závodníci včetně pětinásobného olympijského medailisty Michala Martikána pak prý zase na oplátku přijdou svým fanouškům poděkovat.
Ježek by publikum nepotřeboval
Ale ne všichni slalomáři burácející tribuny při vlastní jízdě až tak oceňují. Třeba takový kanoista Stanislav Ježek.
„Slyším to, vnímám to, ale kdyby to bylo na mně, nevadilo by mi, kdyby tu nikdo nebyl, asi bych to i tak odjel úplně stejně. Ale je fakt, že když na konci kanálu vylezu z vody, vnímám to úplně jinak – kdyby tam nikdo nebyl, řekl bych si, že to jsou divné závody.“
Tak snad to v září na mistrovství světa v pražské Troji, pokud ho organizátoři po povodních zvládnou připravit, divné závody nebudou. A když k tomu přispěje také autobus slovenských příznivců s trubkami a řehtačkami, atmosféře to jedině pomůže.
