Slovenskou sportovní hvězdu Martikána čeká boj o účast v Londýně
Že vynikající úspěchy na předchozích olympiádách ještě nezaručují účast na té další, o tom by mohli čeští vodní slalomáři vyprávět. Nehledě na svou medailovou sbírku musí Štěpánka Hilgertová nebo Volf se Štěpánkem podstupovat náročné nominační závody. Podobně to mají ale i na Slovensku, takže ani legenda Michal Martikán si ještě balit kufry do Londýna nemůže.
"Obrovská radost. Sice jsem tak zvítězil jen o pá setin sekundy, ale bylo to fantastické. Stal jsem se olympijským vítězem, což je určitě snem každého sportovce. Bylo mi tehdy teprve 17 let, takže ty emoce byly opravdu hodně silné," vzpomíná na své vtrhnutí do světa velkého sportu Michal Martikán.
Jeho olympijské zlato z Atlanty 1996 bylo pro Slovensko vůbec první od rozdělení federace. A radost za řekou Moravou byla o to větší, že tím, koho coby nadaný kanoista o pár setin sekundy pokořil, byl obhájce triumfu z Barcelony Lukáš Pollert.
Na následujících dvou olympiádách se ale i Martikán musel spokojit se stříbrem - v obou případech nestačil na francouzského rivala Tonyho Estangueta.
Slovenský vodní slalomář Michal Martikán vzpomíná na olympijské vítězství v Altantě i stříbro v Aténách
"V Aténách jsem jel celkem dobře, docela rychle, v součtu časů jsem se mohl rovnat i kajakářům, což se moc často nestává. Ale opět se mi nepodařilo vyhrát a samozřejmě se nedá nepřipomenout sporný dotyk sedmé branky," připomněl závod v roce 2004 Martikán.
Nebýt zmíněného sporného dotyku, bral by zlato. Slováky verdikt rozhodčích tak rozezlil, že protestovali u Mezinárodní kanoistické federace a dokonce zvažovali i soudní pře. O čtyři roky později v Pekingu nebylo nic takového nutné, Michal Martikán se totiž podruhé v kariéře stal olympijským vítězem. A pro Slováky definitivně bohem.
"Pokud mluvíme o profesionalitě v tom pozitivním slova smyslu, nechci mluvit o penězích, ale o přístupu k tréninku, sportu, je Michal Martikán určitě profesionálním sportovcem na sto procent. Dá se říct, že Miško Martikán je neopakovatelný a může být příkladem pro všechny ostatní sportovce bez ohledu na to, jaký sport dělají," vyjádřil se na Martikánovu adresu prezident Slovenského olympijského výboru František Chmelár.
Porušení zákazu řízení a amnestie prezidenta
Mnozí naopak kanoistické legendě nemohou přijít na jméno. V lásce se s ním nemá několik jeho zahraničních soupeřů, ale rušno kolem něj bylo i mimo slalomářský kanál.
V roce 1997 srazil pár měsíců po dovršení plnoletosti v autě muže, který pak na následky nehody zemřel. A aby toho nebylo málo, porušil poté zákaz řízení. Byť se hájil, že to bylo hned cestou z pošty, kde převzal výzvu k odevzdání řidičského průkazu, musela ho zachránit až amnestie prezidenta Rudolfa Schustera.
