Softbalem se v České republice uživit nejde. Jinde ale profesionální týmy existují
Evropský šampionát softbalistek v Praze byl i možností, jak ukázat tento sport veřejnosti. Donedávna olympijská disciplína je v českých podmínkách ryze amatérským sportem, což dokládají i slova české reprezentantky Sabiny Borecké.
"Já jsem studentkou, na České zemědělské univerzitě studuju provoz a ekonomiku. Občas chodím i na mejdany, do toho ale sportuju, abych něco dělala," říká catcherka národního týmu.
Studentek je v současném českém reprezentačním týmu hodně, ale zhruba druhou polovinu tvoří dívky, které chodí každý den do práce. „Pracující to mají těžší. Když máme soustředění během týdne, tak jdou ráno do práce a večer pak rovnou na trénink,“ vysvětluje Sabina Borecká. Její oblíbený sport, kterému propadla před šestnácti lety je v Česku stále jakousi popelkou a ani budoucnost nevidí hráčka pražských Eagles úplně optimisticky.
"Já si myslím, že Češi koukají na hokej a fotbal. Softbal tady nikdo nezná, a proto se nikomu nechce dávat do něj peníze."
Existují ale i země, ve kterých se dá softbalem bez problémů uživit. Jsou jimi Spojené státy a Austrálie. Najdeme ale i jeden evropský tým, který se světovým velmocím přibližuje.
"Holanďanky, které hrají za nároďák a nesmějí pracovat. Mají smlouvu, že musí trénovat třikrát týdně s národním týmem a dvakrát týdně s domovským klubem. O víkendech pak hrají zápasy. Jenom studentky vedle hraní ještě studují," dodává česká softbalová reprezentantka Sabina Borecká.
