Spali jsme i v protiatomovém krytu, vzpomíná na Giru cyklista Velits
Jak jste se dnes vyspali? Jestli ve své posteli, je tu jistý předpoklad, že dobře. Cyklisté jedoucí na Giro d'Italia složili hlavy opět v hotelech. Výjimečně stráví dva dny na jednom místě, většinou platí: co noc, to jiná postel. Na Giru to ještě jde, ale v paměti mají i bizarnější ubytování.
Pokud cyklisty pronásledujete a nemáte k dispozici obytný vůz, také si musíte najít bidýlko. Poněkud mě překvapilo, když v hotelu kousek od Říma otevřela jeptiška a kromě přivítání se mi dostalo i upozornění, že přesně v půl dvanácté zavírají bránu.
To na Tour de France se nás s kolegou snažil majitel rodinného hotýlku opít a udat nám aspoň jednu z pěti dcer. Tu a tam spí i novináři ve stanu nebo v autě. Koho by napadlo, že bude mít podobou zkušenost cyklista?
„Byl nějaký problém s hotelem a tým pro nás neměl dost pokojů. Takže jsem byl jeden z těch, co spali v autě a pak závod vzdal. Bylo to v Rakousku,“ popisuje jeden z dávných cyklistických zážitků Adam Hansen, Australono-skoročech. A na podivné ubytování zavzpomínal i Slovák Martin Velits.
„To bylo ve Švýcarsku, už je to hodně dávno, bydleli jsme v protiatomových bunkrech nebo v něčem takovém.“
Nedivte se, že cyklisté na něco takového narazí. Při počtu závodů, které od mládí absolvují, stráví nocí mimo domov nepočítaně,a bizarnost se tedy najde. Byť Frank Schleck, jeden z favoritů na celkové pořadí Gira, si vzpomenout nemohl.
„Nic mě nenapadá. Kam mi paměť sahá, nemůžu si stěžovat, jsou pěkné. Ale pár divných hotelů už jsem viděl, věřte mi, není to vždycky tak snadné jako tady na Giru.“
A co jsem viděl, cyklisté si skutečně nemohou stěžovat. Ostatně, hotely musejí mít svůj standard, tak cyklisté vnímají jen minusové výjimky.
„Jsou to většinou tří nebo čtyřhvězdičkové hotely, ubytování je v pořádku, i strava,“ říká Martin Velits. Ostatně, o stravu se některým týmům starají i jejich vlastní kuchaři.
