Sport hendikepovaných má i sociální rozměr, všímá si lékař sledge hokejistů
Sport není jen výsadou zdravých jedinců. I pro handicapované je velmi často motivací a náplní života po těžkých úrazech. Své o tom ví primář nemocnice na pražských Malvazinkách Libor Musil, jinak specializací neurolog a rehabilitační lékař.
„Vzhledem k tomu, že u nás leží poměrně hodně amputářů, tak mě oslovil Jiří Bříza (trenér sledge hokejové reprezentace, pozn. red), jestli bychom nebyli schopní je oslovovat a kontaktovat, aby měli členskou základnu pro sledge hokej,“ vzpomíná Libor Musil
Od úvodu spolupráce už byl jen krůček k pozici lékaře české výpravy na MS v americkém Buffalu.
Hendikepované sportovce z lékařského pohledu probral s doktorem Liborem Musilem reportér ČRo Pavel Petr
Ve svém povolání musí být na Malvazinkách nejen lékařem, ale také z velké části psychologem. „Bezprostředně po amputaci lidé bilancují a rozhlížejí se. Je třeba do toho vstoupit v určitou chvíli. Ani příliš brzo, ani příliš pozdě.“
Reakce bývají různé. Každý je jiný a odlišně vnímá svůj osud, zvláště po amputaci. Doktor Musil se ale nikdy ve své kariéře nesetkal s vyloženým odmítnutím. Pacienti prý jsou většinou rádi a nabídku si promyslí.
„Doporučujeme nějakou pohybovou aktivitu, protože sport je i naplnění volného času, kteří většinou mají. Mají většinou kratší zaměstnání a volného času mají více. Sport pro ně má i sociální rozměr,“ upozorňuje lékař z pražských Malvazinek.
Posted by CZECH SLEDGE on 2. květen 2015
Ideální samozřejmě je nemít žádné postižení. Pro sledge hokej jsou pak nejvhodnějšími kandidáty lidé s amputací jedné nebo obou dolních končetin. Druhou variantou je paraparéza, tedy postižení míchy nebo nervů, které z míchy vycházejí.
„Ideální je, když je to postižení v oblasti bederní páteře, protože při tomhle sportu je důležitá stabilita trupu. Když sedí na sledgi, trupové svalstvo zabezpečuje, aby pozice byla stabilní, aby mohli střílet a pohybovat se,“ vysvětluje.
Jenže sledge hokej je tvrdý sport. Mnozí se domnívají, že ještě víc může poškodit zdraví. „Jestli je tam kompletní poranění míchy, už není co víc poškodit. Jsou tam oděrky a modřiny, ale nemyslím, že by to bylo horší, než normální hokej,“ myslí si člen realizačního týmu českých sledge hokejistů.
Rozdíl ale musí být v samotném pohledu na handicapované sportovce. Složitější je u nich práce s psychikou. „Spousta z nich, hlavně ti, co mají těžší postižení, se s tím úplně nevyrovná. Vztahy v týmu pak nefungují tak, jak mají,“ všiml si Libor Musil.
