Svět synchronizovaného plavání je na olympiádě mužům uzavřen
Hvězdy světového plavání, jakými jsou Michael Phelps nebo Ryan Lochte, už sice v olympijském bazénu své soutěže ukončily, pohled do útrob Aquatics Centre je ale i tak v těchto dnech hodně zajímavý. A to především pro zástupce mužského pohlaví, kteří zde mohou sledovat atraktivní soutěže v synchronizovaném plavání. A dívat se je opravdu to jediné, co mohou. Svět akvabel je totiž mužskému světu na olympiádě zcela uzavřený.
Synchronizované plavání a moderní gymnastika jsou jedinými dvěma sporty, ve kterých o cenné medaile nesoutěží na olympiádě muži. V dlouholetém boji žen o rovnoprávnost na všech frontách lidské činnosti jde o unikát, protože obrácená situace v neprospěch žen na olympijských kolbištích neexistuje. Ženy sice nenajdete v soutěži řeckořímských zápasů, o medaile se ale v tomto úpolovém sportu bijí ve volném stylu.
„Jsem smířená s tím, že je to čistě ženský sport, nedokážu si představit, že by to bylo třeba jako v krasobruslení ve smíšených párech. Problém s tím nemám, synchronizované plavání je prostě o ženách,“ směje se akvabela Soňa Bernardová, pro kterou jsou londýnské hry už čtvrtou olympiádou v kariéře, představě, že by se v bazénu střídala s páry mužského pohlaví.
Synchronizované plavání je čistě ženský sport, i když v Česku má zástupce i mezi muži
Přiznejme, že myšlenka na muže ve voděodolných líčidlech a s vlasy natřenými potravinovou pomádou na dorty je trochu úsměvná. Přesto už nejen v českém prostředí pochopení našla, i když zatím hlavně ve společnosti vykutálených recesistů.
„V Česku jsou krasoplavci, kteří to ale dělají spíš pro zábavu. Těžko říct, kdyby se někdo chtěl účastnit našich závodů, bylo by to zajímavé zpestření,“ připomíná akvabela Alžběta Dufková pražské seskupení Krasoplavci, které už odstartovalo podpisovou akci za uznání mužského synchronizovaného plavání jako oficiálního sportu.
Než ale podobná myšlenka najde pochopení třeba i na půdě Mezinárodního olympijského výboru, budou mít to mít muži na půdě synchronizovaného plavání hodně těžké.
„Týmového manažera Stephana nám sem neakreditovali a na naše opakované dotazy nám bylo řečeno, že když jsme dvě závodnice, můžeme mít jen jednoho trenéra, co bychom prý ještě chtěly,“ komentuje Bernardová fakt, že ani na francouzského choreografa brněnské dvojice Stephana Miermonta jaksi nezbyla olympijská akreditace.
Ve světě akvabel prostě není mužům přáno. A tak i Bernardová s Dufkovou musí v Londýně oželet přítomnost svého choreografa a spokojit se s konzultací se svým trenérem. Tedy pardon - samozřejmě trenérkou, Libuší Zídkovou.
