Teď je v plánu Lhotse nebo Annapurna, říká Radek Jaroš

Podívat se shora na nejvyšší body naší planety? To se povede občas povede tomu, kdo je zvyklý při cestování letadlem dívat se dolů. Podobný pohled sice může být velmi působivý, ale i tak je těžko srovnatelný s pocity horolezců dobývajících ty nejobtížněji dostupné vrcholy. Ledacos o tom napoví výstava, na kterou vás pozve Radek Jaroš.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radek Jaroš stanul na vrcholu Dhaulagiri

Radek Jaroš stanul na vrcholu Dhaulagiri | Foto: Zdeněk Hrubý

"Toužil jsem být horolezcem, nicméně začal jsem s aktivním horolezectvím až v osmnácti letech, v roce 1998, kdy se mi podařilo zdolat vrchol Mount Everestu bez kyslíkových přístrojů. To nakoplo moji vysokohorskou lezeckou kariéru a vlastně od té doby se tomu věnuju. Ze čtrnácti osmitisícovek mám vylezených jedenáct," rekapituluje špičkový český horolezec Radek Jaroš.

Za těmito slovy je ukryta i bohatá zásoba prožitků, o kterých si drtivá většina z nás může nechat jen vyprávět. Prožitků spojených se šplháním po strmých stěnách osmitisícových vrcholů. Návštěvníci pražské výstavy mohou díky fotografiím Radka Jaroše alespoň vytušit, jak náročnou prověrkou člověčí vůle a odvahy jsou expedice do těch nejvyšších nadmořských výšek. Sotva si ale uvědomují, že je obrovský rozdíl mezi výstupy absolvovanými s umělým kyslíkem a mezi takovými, při kterých musí horolezec sázet pouze a jedině na vlastní síly a výdrž.

Přehrát

00:00 / 00:00

Teď je v plánu Lhotse nebo Annapurna, říká Radek Jaroš

"V okamžiku, kdy stoupáte na nějakou osmitisícovku, tak je to neskutečná námaha. Záleží potom také na technických problémech stěny, jestli lezete jenom nohama nebo jestli s cepínama v rukách. Opravdu tam uděláte deset kroků nebo různých pohybů a upadáte až na několik minut do absolutního vyčerpání, kdy nabíráte další sílu k nějakému pohybu. Je to diametrálně odlišné, než když půjdete s kyslíkovou bombou na zádech a s maskou na obličeji."

Také Radek Jaroš nejednou prožil krušné chvíle, kdy byl ochoten sám sobě přísahat, že tam nahoru už ho nikdo nedostane. Ale pokud se takových předsevzetí týká, obdivovatelé velehor mívají hodně špatnou paměť. Bývá pravidlem, že pár dní po té, co na pokraji sil bojovali o přežití, začínají ochotně přemýšlet o další expedici. A když si někdo nechává zdát o tom, jak jednou vystoupí na všech 14 osmitisícovek, nemůže definitivně kapitulovat ani před tou, která je pro něho zatím tabu. V případě Radka Jaroše se to týká K-dvojky, druhé nejvyšší hory světa, považované mnoha znalci za vůbec nejobtížnější.

"K2 odolala zatím všem mým čtyřem pokusům, když bude na řadě, tak to bude pátý pokus. Ale další případné dobývání K-dvojky je zatím ještě v nedohlednu." Pro nejbližší období má Radek Jaroš namířeno jinam. "Budu se snažit o výstup na Lhotse nebo na Annapurnu." A vy si to pro změnu můžete namířit do pražské galerie Pre, která je vedle zimního stadionu Slávie v Praze-Edenu. Výstava horolezeckých fotografií Radka Jaroše potrvá do 27. ledna.

Aleš Procházka, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme