Tělo má svoje limity a není z titanu, upozorňuje doktorka Jana Martinková

Možná jste se dlouho nehýbali, ale třeba máte velkou motivaci začít se sebou něco dělat. Zvlášť v tom případě vám lze doporučit jediné. Rozvahu. Pokud startujete z ničeho, rychle zapomeňte na nejvyšší mety.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

MUDr. Jana Martinková | Foto: Tomáš Kohout

„Pokud se začíná z nuly, tak bych vřele doporučovala začít s rychlou chůzí. Je možnost koupit si hole na nordic walking, takže rychlá chůze s holemi. Když to vyzkoušíte do kopce, tak může být stejně vydatná jako běh,“ říká lékařka Jana Martinková. Specialistka na rehabilitaci, ale také jedna z doktorů starajících se o sportovce a nejen ty vrcholové.

Pokud už nějaký základ máte nebo vám nechybí rozvaha, klidně si běhejte. Tak začala před lety i novinářka Barbora Žehanová, která sama na sobě testovala maratónskou přípravu. „Já už si to radši asi ani nepamatuji. Nikdy jsem neběhala příliš rychle, dá se to spíš nazývat joggingem, takže určitě mě něco bolelo, ale nemám na to žádné špatné vzpomínky.“

Přehrát

00:00 / 00:00

S doktorkou Janou Martinkovou si o běhání povídal reportér Tomáš Kohout

Tedy ani na samotné začátky. Dejte si pozor na výběr bot, o plánu poraďte se třeba s nějakou z příruček o běhání, dost se toho dá najít na internetu, oslovte trenéra nebo alespoň známého, který běhá. Pokud nemáte závažné potíže, pak není nutné ani chodit na nějakou kontrolní prohlídku k lékaři.

„Bylo to pár let zpátky, tak jsem si říkala, že mladé, zdravé děvče přeci nemůže nic limitovat. Dnes už bych asi byla opatrnější,“ přiznává se Barbora Žehanová a doktorka Martinková ji doplňuje s tím, že čtyřicátníci už by raději na kontrolu jít měli. „Je potřeba si uvědomit, že do třiceti let naše tělo snese neuvěřitelné věci. Do třiceti let má obrovskou kompenzační schopnost, ale po té třicítce vám to tělo spočítá.“

Tělo z doby kamenné

A to platí i o všech nerozvážnostech, za kterých nejdříve bude řvát tělo na vás a pak vy sami. „Je velmi důležité vnímat, jak to tělo na zátěž reaguje. Každý máme jinou genetickou výbavu. Jsou somatotypy vytrvalecké, které jsou vhodné na běhání – to jsou ti šlachovití jedinci, kteří mají dobrou vytrvalostní dispozici."

To neznamená, že svalnatější, nebo jen těžší lidé běhat nemohou. Na co si ale máme dát podle dr. Martinková pozor všichni? „Takové to – něco mě bolí, tak si ještě přidám a rozběhám to. To prostě nefunguje. To tělo má svoje limity. Musíte si uvědomit, že máme tělo z doby kamenné a chováme se k němu, jako kdyby bylo z titanu.“ Obecně platí: co bolí, to sílí. Ale když vás něco bere už při tréninku, volte raději opatrný návrat. A nepodceňujte regeneraci. Jen tak vás běh bude i bavit.

Tomáš Kohout, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme