Triatlonistka Vodičková pěkné počasí kvitovala. Z MČR má zlato
Že byly podmínky pro všechny stejné, to už asi tvrdí každý sportovec, který se po závodě nehodlá na nic vymlouvat. Ale přesto je fakt, že některým třeba žhnoucí slunce a bezvětří sedí více a jiným se zase líbí závodit v protivětru a ledové vodě. A právě proto je český ženský triatlon ve velké výhodě, na obě varianty má totiž svůj trumf.
Ty elitní české závodnice jsou v podstatě dvě - Vendula Frintová a Radka Vodičková. Před deseti dny získala Frintová na mistrovství Evropy ve španělské Pontevedře stříbrnou medaili, kvůli které se notně zapotila.
„Přes třicet stupňů bylo moc, na nebi nebyl ani mráček. Prostě Španělsko, tak akorát na opalování,“ líčila Vendula Frintová. Zato Radka Vodičková měla na situaci úplně jiný pohled.
„Já jsem se tam těšila, protože Pontevedra byla známá studenou vodou, deštěm a zimou. Tentokrát to byl pravý opak, ve vedru jsem trpěla a vůbec mi ten závod nesedl,“ litovala ve Španělsku šestnáctá Radka Vodičková, která měla na mistrovství České republiky v olympijském triatlonu o poznání lepší podmínky.
Teplota vody 16,5 stupně. Takže organizátoři zrušili žákovským kategoriím plavecký úsek a elitní závodníky nechali vběhnout do místního rybníka v neoprenu, který pravidla povolují do dvaceti stupňů.
„Závody v neoprenu mi sedí, voda byla příjemná. Nevím, jak je to možné,“ nevěděla sama Vodičková, která hned v úvodu nasadila na ostatní až příliš rychlé tempo a do cyklistické části vyjela s velkým náskokem.
A slunce svítilo, i když mladší žáky stihl o pár hodin dřív prudký liják.
„Původně jsem jim to záviděla, ale když mi to nakonec takhle sedlo, je lepší, že jsme jeli v suchu. Aspoň si nemusím umývat kolo,“smála se Radka Vodičková, která si po závodě k čistému kolu přidala i čisté tretry a nad ně zlatou medaili. Tentokrát měla na republikovém šampionátu ideální podmínky.
