Tým nade vše. Pro nic jiného není v americkém fotbale místo
Víra, rodina, přátelé a až na čtvrtém místě fotbal. Přesně takto má seřazeny životní hodnoty jeden z nejslavnějších amerických fotbalistů světa Peyton Manning. Představitelé nejlepšího českého klubu Prague Black Panthers z tohoto žebříčku zrovna nevycházejí, ale i přesto registrují výrazný počet mladých zájemců.
Jako jeden muž křičí hráči pražského klubu Prague Black Panthers na tréninku a stejně žijí i po jeho konci. Americký fotbal není jen sportem, ale i životním stylem. K americkým fotbalistům totiž patří velké emoce a i trocha toho romantického nadšení.
„Jako malý kluk jsem viděl film Poslední skaut s Brucem Willisem a do amerického fotbalu jsem se zamiloval. Hráči jsou rytíři, kteří brání čest, tedy touchdown, a asi to mě jako malého kluka nadchlo,“ přibližuje svoji cestu k americkému fotbalu Karel Augusta, který v dresu Prague Black Panthers běhá po hřištích už desátým rokem.
Podobně romantické představy lákají do jeho týmu i dnes hodně mladých lidí.
Na nábor nováčků dorazilo na hřiště RZ v Měcholupech kolem čtyřiceti mladých atletů, výběrem projde ovšem pouze přibližně pět z nich.
Ješitnost musí jít při testování kvalit mladých hráčů stranou, už zde se projeví cit každého pro týmové chápání hry. Pokud se zájemci osvědčí, budou muset žít jako profesionálové, ačkoliv za to nebudou nijak placeni.
Americký fotbal, to není jen touchdown. Vedle rychlosti, obratnosti a síly musí pracovat i hlava
Číst článek
„Neměli jsme tenkrát na čem stavět. Neměli jsme žádné trenéry, podklady, prostě nic. Akce jsme si vymýšleli z filmů. Začátek byl neskutečný,“ popisuje první krůčky amerického fotbalu v Česku David Krejbich, jenž letos ukončil po neskutečných 22 letech profesionální kariéru.
Během této doby poznal on i jeho spoluhráči stovky zájemců, kterým na americkém fotbalu ve své podstatě vůbec nezáleželo.
„Na trénink nikdy nepřišli, ale zato chodili po Václaváku s výstrojí. Holky se na to nabalit dají, ale účel, ten je úplně jiný. Jedná se o životní styl. Jde o něco, co jsme si zvolili, co budeme dělat po práci,“ říká Karel Augusta.
V kalendáři se kroužkují nejdříve tréninky a zápasy, pak až výlety
I přes jeho slova je počet nováčků na náboru týmu neskutečný a najdete zde i desítky mladých dívek. Říkat jim v 18 letech, že americký fotbal musí mít na prvním místě i třeba za deset nebo patnáct let, je asi zbytečné. Pokud u něj totiž vydrží, přijde podobné uvažování podle Davida Krejbicha samo.
„Mám taky rodiny a děti, ale když přijdou kalendáře, tak jako první vyplním ten fotbalový, tedy tréninky a zápasy. Pak řeším s dětmi a s manželkou, kdy pojedeme někam na výlet.“
Tato slova pak lze doplnit snad je o to, že na oplátku se vám vaše rodina rozšíří o desítky spoluhráčů, pro které pojem týmovost není jen prázdným mlácením slámy.
