Úspěchem českého plavání na ME jsou i čeští rozhodčí
Co by bylo jablko bez stromu, bílá bez černé, Sparta bez Slavie. Nebo také obecně sportovci bez svých rozhodčích. O těch se většinou mluví až ve chvíli, kdy svojí prací sklidí velkou kritiku. Ale třeba dva čeští rozhodčí na mistrovství Evropy v plavání v polském Štětíně rozhodně ostudu nedělají.
Luboš Imrišek a Ondřej Kočovský jsou zajímavá dvojice, kterou navzdory generačnímu věkovému rozdílu spojuje to hlavní - láska k plavání. Kromě 18 plavců jsou totiž i oni dva českými reprezentanty na probíhajícím evropském šampionátu a jejich práce na rozdíl od úspěchu sportovců tolik na očích není.
Pozornost si ale zaslouží i z toho důvodu, že jde o dvojici českých sudích, kteří se na vrcholnou zahraniční akci podívali po dlouhých třech letech.
Jak to je na ME v plavání s rozhodčími zjišťoval přímo ve Štětíně Michal Jurman
"Poslední výjezd byl v roce 2008 a tam jsme měli hlavně okoukat, jak se na mezinárodním poli pracuje. Předtím jsme nejezdili, zřejmě kvůli nedostatku peněz," poukazuje Luboš Imrišek na fakt, že bazénoví rozhodčí z Čech nesoudí zahraniční šampionáty pravidelně ne díky své neschopnosti, ale většinou kvůli finanční náročnosti výjezdů, které musí hradit Český svaz plaveckých sportů.
Jakoby nestačilo, že plavečtí rozhodčí v Česku musí investovat už tak svůj čas a vlastní finance do toho, aby pomohli sportu, který v domácích podmínkách nemá na růžích ustláno.
"Sám jsem nějakou dobu plaval a soudcování se věnuju zhruba 14 let a k tomu jsem ještě nějakou dobu trénoval plavce. Takže to znám ze všech pohledů. Ale zakotvil jsem u rozhodcování a skončil s trénováním, protože se to špatně dělá naráz," popisuje mladší z dvojice Ondřej Kočovský, jak se vlastně dostal k roli plaveckého arbitra.
Kromě něj se navíc Kočovský věnuje i handicapovaným plavcům, ke kterým se zase dostal přes svoji maminku, coby trenérku dvojnásobné paralympijské vítězky Kateřiny Coufalové. Ve Štětíně jde přitom v podání Kočovského o první velkou rozhodcovskou akci a tak i on s napětím poslouchá rady zkušenějšího kolegy.
"My se obecně musíme připravit na to, že to rozhodování je o něčem jiném, než v Čechách. Rozhodčí je celou dobu na svém místě, nemůže odcházet, a navíc je tu i jiná signalizaci. Většinou všichni signalizují k vrchnímu rozhodčímu, ale tady to je k inspektorům obrátek," popisuje libůstky trenérské práce na mistrovství Evropy Luboš Imbrišek.
Ten společně s Kočovským patří mezi pouhé čtyři schválené mezinárodní rozhodčí z Čech. To, že by z jejich účasti na probíhajícím šampionátu nyní plynuly nějaké výhody pro plavce ze srdce Evropy ale samozřejmě, jak říká Imrišek, nečekejte:
"Zpravidla když plave závodník z vaší země, tak mámá požádat o vystřídání. Taková je praxe."
Pokud vás až dosud náhled do světa plaveckých trenérů inspiroval k tomu odvážit se vstoupit do jejich řad, nyní nastává s předstihem vaše zásadní přijímací zkouška. Jste ochotni nehledět na plat a roli sudího dělat více méně ve volném čase?
"Není to mé hlavní zaměstnání, chodím do práce a o víkendech jsem na závodech. Není to o penězích, musí to lidi bavit. Kdyby to nedělali dobrovolně, tak to nebude dělat nikdo," poukazuje Ondřej Kočovský i na ryze sportovní hodnoty, na kterých je dnes postavena funkce plaveckého rozhodčího v Česku.
Hodnoty, na kterých se v těchto dnech i díky dvěma českým zástupcům podpírá ve své velikosti také probíhající ME v plavání.
