Už jako malý měl kajakář Dostál k vodě blízko. Koupal se ve vaně s kapry
I když není rychlostní kanoista Josef Dostál v lodi, zůstává i ve volném čase u vody. Rybaření totiž provází celý jeho život, jen během Vánoc vymění svého oblíbeného pstruha za kapra. A před lety prý toho kapra nesledoval jen na talíři.
„Vůbec to není špatné, protože já mám ryby obecně rád, pstruhy teda nejradši. A kapr prostě k vánočnímu stolu patří. K tomu se pojí tradice, že si kapra koupíte a dáte ho do vany. Ti pstruzi by tam za chvíli chcípli, protože v chlorované neokysličené vodě jsou náchylnější, takže já bych se s nimi nemohl koupat,“ vypráví Dostál.
Už od mala to Josefa Dostála tak nějak táhlo k vodě, nebo spíše do vody. Ryby chytal daleko dřív, než se posadil do lodi. Tehdy totiž lezl někam úplně jinam.
Celý jeho život je o vodě, rychlostní kanoista Josef Dostál se už jako malý koupal s kapry doma ve vaně
„Když jsem byl menší, tak vždycky když máma slyšela něco z koupelny, tak věděla, co se děje. Byl jsem mezi kapry v ledové vodě. Jak mají lidé rádi kočky a psy, jak se s nimi tulí a mazlí, tak já měl rád ryby a vždycky jsem za nimi lezl do vody a neuvědomil jsem si, jak je studená,“ vzpomíná.
Bez prutu, bez háčku, prostě jen tak si to užíval Josef Dostál s kapry ve studené vodě. A nějaký pocit viny, že své kamarády z vany za pár hodin bude jíst, to u něj nehledejte. Ono je totiž právě naopak.
„Ne vůbec. Zabíjení ryb, možná to bude znít, že jsem trošku jako… ne psychopat, ale jako něco hrozného. My jsme chodili s dědou a třemi bratranci na ryby, tak jsme se vždycky, když děda chytil rybu, hádali, kdo ji zabije. Ne, kdo ji nebude zabíjet, ale kdo bude mít tu čest, aby tu rubu mohl pokořit, vzít jí život a udělat si ji k obědu,“ vysvětluje Dostál.
A tu rybu bude jíst Josef Dostál na Štědrý den s pocitem, že v anketě Sportovec roku obsadil se stříbrem a bronzem z olympijských her druhé místo. Za vítězným a zlatým judistou Lukášem Krpálkem a před vítězkou Světového poháru - biatlonistkou Gabrielou Koukalovou.
