Vakoč po vítězné sólo jízdě: Přijde mi, že jsem si triumf opravdu zasloužil

Dres mistra Česka v cyklistice dnes zářil v závodu Kolem Británie. Jeho druhou etapu totiž vyhrál Petr Vakoč z týmu Etixx - Quick-Step. Tento mladík za sebou nechal mnohem zkušenější soupeře a radoval se z asi největšího úspěchu dosavadní kariéry.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Vakoč si bronzem z Evropských her splnil tajný cíl se kterým do Baku přiletěl | Foto: Michal Jurman

Petr Vakoč zažívá sezónu snů. Na jaře jel svou první Grand Tour - Giro d'Italia, užil si třetí místo na Evropských hrách a zkraje léta triumfoval na mistrovství republiky. To všechno ale přebilo vítězství v Británii.

„Skvělý pocit, úplně nádherný. Ještě nikdy jsem takový pocit neměl, když jsem projížděl cílovou čárou. Byly to asi nejsilnější emoce, jaké jsem zatím zažil,“ říkal do telefonu po cestě z cíle v Colne.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nejsilnější emoce, jaké jsem zažil, popisoval Českému rozhlasu Petr Vakoč své vítězství v etapě Kolem Británie

Erupci emocí způsobilo hlavně to, jak se převedl v závěru etapy, jakou sílu ukázal při svém nástupu. I proto řadí dnešní vítězství výše než z loňského závodu Okolo Polska, který je dokonce v kategorii World Tour.

„Teď jsem do posledního momentu netušil, jestli to vyjde. Peloton nám nechal velký náskok. Asi padesát kilometrů do cíle jsme odjeli ve skupině a pak se jelo naplno. Přijde mi, že jsem si triumf opravdu zasloužil,“ popisuje Petr Vakoč.

Z on-line přenosu a oficiálních komentářů na sociálních sítích bylo znát, jak mu fandil nejen tým, ale také jak udivil správce oficiálních účtů závodu. Psalo se tam o tom, jak se vydává ze všech sil, jak buší jeho kladiva. A český šampión se zatím cítil jako zvěř pronásledovaná houfem lovců.

„Zejména v posledních pěti deseti kilometrech, ty pro mě byly hodně dlouhé. Nevěděl jsem, jaký mám náskok, prostě jsem jel a dal do toho úplně všechno. Vůbec jsem nevěřil. Až asi dva kilometry před cílem přijela motorka s tím, že mám pořád náskok patnácti vteřin. Do posledních metrů jsem nevěděl, jestli to vyjde.“

Po 159 kilometrech mohl zvednout ruce nad hlavu a radovat se v záklonu na kole. A to nejen z etapového triumfu, ale i z celkového vedení v silně obsazeném závodě například s krajanem Štybarem, týmovým kolegou Cavendishem, Němcem Greipelem, nebo legendárním Britem Wigginsem.

Tomáš Kohout, Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme