Váňa: Jestli pojedu za rok? Záleží na Karlu Gottovi
Josef Váňa dál buduje svou auru žijící legendy. Poosmé vyhrál jako žokej Velkou pardubickou, podeváté jako trenér a Tiumen má i díky němu stoprocentní bilanci tří účastí a tří triumfů. Ti dva jsou spolu nejspíš neporazitelní. Ale letos měli namále na nejtěžší překážce nejen tohoto dostihu, na Taxisově příkopu.
Zdálo se, že Josef Váňa si v poklidu režíruje dostih tak, jak to potřebuje on a hlavně Tiumen. Že všechno kontroluje jako obvykle ze zadních pozic. Ale on tam byl nuceně, právě po Taxisově příkopu.
"Mně přišlo, že mi to nějaký kůň křížil, takže Tiumen musel volit takovou šipku doleva. Tam jel nějaký kůň, který měl problémy při doskoku, Tiumen dopadl na hranu a povedlo se mu z toho dostat. Já jsem naštěstí nespadl. Musím se podívat na záznam, jak to probíhalo, protože to zatím nemám úplně ujasněné, jak to vlastně všechno bylo," říkal Josef Váňa po závodě na tiskové konferenci.
Ale protože Tiumen skok ustál a on se udržel v sedle, měl o dalším průběhu závodu jasno.
"Bylo mi blbé to na Taxisu vzdávat. Horší by bylo, kdybych spadnul a nasedl. Dřív to bylo úplně normální, že se dojížděly ztráty i několikasetmetrové, viz Železník kdysi dávno, když spadl a ještě se mu podařilo dostih vyhrát. Samozřejmě jsem to nezvdával, spíš jsem musel udržet nervy na uzdě, abych nezpanikařil a nepřehnal to."
To Železníkovo "kdysi dávno" bylo při čtvrtém triumfu, tedy v roce 1991. Ale zpět k letošnímu ročníku. Právě po zmíněné kolizi se musely ukázat zkušenosti jak koně, tak jezdce.
"Skočili jsme Velkou vodu, devatenáctku, zahrádky a po zahrádkách mi začal pomalu vadnout, tak jsem si říkal, že je to průšvih, že jsem ho předtím hnal," svěřoval se s myšlenkami, které ho napadly při samotném závodu, Josef Váňa.
Drama jako loňský rok
Tiumen ale měl pořád dost sil. Jako znamenitý vytrvalec se silami vystačil, a závěr tak zdramatizoval v podstatě stejně jako loni, kdy bojoval s Amant Grisem. Až na to, že byl v cílové rovince za bělkou Sixteen.
"Měl jsem po pravém boku pořád tu naši bílou potvoru a říkal jsem si, že ji dneska asi nedoženu, protože měla dostih úplně bez problému. Konec už byl tím, že Tiumen je zřejmě na téhle distanci náš nejlepší překážkovej kůň," skládá poklonu Tiumenovi jeho žokej a zároveň trenér Josef Váňa.
Tiumenovi je deset, čekají ho možná dvě, možná tři Velké pardubické. Josefu Váňovi bude za týden a pár dní 59. A jestli pojede za rok svou 26. Velkou, prý záleží na celebritě ze zcela jiné branže.
"Pár dnů před dostihem jsem mluvil s Karlem Gottem osobně a on říkal, že by přišel, ale že má nějaký důležitý koncert s fanynkami v jižních Tyrolech, ze kterého se nemůže omluvit, protože by ho sežraly. Ale že kdybych jel příští rok, tak určitě hned v lednu všechny termíny na druhou říjnovou neděli stopne a přijede. Kdyby přišel osobně, tak to zkusím, ale nezaručuju to," říká Josef Váňa.
