Vedení mi dává energii, říká Soukalová. Že vydrží ve žlutém až do konce, ale nevěří
Závěr roku je časem bilancování a vyhlížení roku následujícího. Pro biatlonistku Gabrielu Soukalovou to musí být příjemné období. Letos se stala mistryní světa ve smíšené štafetě, přidala individuální stříbro a dohromady deset umístění na stupních vítězů ve Světovém poháru. Rok 2016 může být pro Soukalovou ještě výjimečnější, ve hře je totiž celkové vítězství v elitním seriálu.
„To by byla bomba, ale ty holky jsou hrozný srny,“ usmívá se Gabriela Soukalová s odkazem na největší konkurentky, tedy Finku Mäkäräinenovou, Francouzku Dorinovou-Habertovou nebo Němky Hildebrandovou a Dahlmeierovou.
Světový pohár ale po prvních třech dílech vede právě česká biatlonistka, která se jako jediná zatím pokaždé vešla do elitní desítky.
Jak se cítí Gabriela Soukalová ve žlutém trikotu vedoucí ženy Světového poháru? I na to se nejlepší české biatlonistky ptal reportér Jan Suchan
„Vím, že je to jen takový ten začátek. Většinou potom ty holky, které na začátku sezóny jezdí třeba těsně pod stupně vítězů, jdou nahoru a většinou se to ke konci dost promílá. A já úplně nevěřím, že bych to mohla vydržet tak dlouho,“ míní Gabriela Soukalová.
Pro úřadující mistryni světa ze smíšené štafety to není poprvé, kdy má žluté startovní číslo vedoucí ženy Světového poháru. Už ví, jaké je to být tou nejsledovanější z celého okruhu, a vůbec jí to nevadí. Naopak.
„Když to máte na sobě, tak je to úplně jiný pocit, než když máte na sobě to bílé, které mají všichni. Není to tak, že by mi to dělalo obavy, že právě na mě je víc pozornost. Spíš mě to nabíjí energií,“ popisuje.
Pokud té energie bude tolik, že Gabriela Soukalová celkové hodnocení Světového poháru ovládne, bude po Jiřině Adamíčkové-Pelcové druhou českou biatlonistkou, které se to podaří. A to přesně po čtvrtstoletí.