Venclovský před 45 lety na druhý pokus přeplaval La Manche. Při prvním málem oslepl

Lamanšský průliv má v nejužším místě přibližně dvaatřicet kilometrů a před pětačtyřiceti lety se na tuto trasu vydal i plavec František Venclovský. Jako první Čechoslovák byl úspěšný, třebaže plaval v nepříliš obvyklém směru z Francie do Anglie. Když vylezl na pláž poblíž Doveru, prohlásil svou památnou větu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kanál La Manche

Kanál La Manche | Foto: NASA

„Já su tak šťastné.“ Tato čtyři slova jsou to nejznámější, co rodák z Lipníku nad Bečvou pronesl.

Vyučený soustružník František Venclovský chtěl být boxerem. Nakonec se ale stal vojákem z povolání a mimoděk i plavcem.

Po úrazu v mládí mu hrozilo trvalé upoutání na invalidní vozík. Jako rehabilitaci začal plavat a to mu vydrželo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Když jsem zaplaval maraton, rozhodl jsem se, že se pokusím o přeplavání kanálu La Manche, vzpomínal kdysi František Venclovský

„Když jsem se začal věnovat zimnímu plavání, zjistil jsem, že mezi otužilci vydržím trošku víc než ostatní. A když jsem zaplaval maraton, rozhodl jsem se, že se pokusím o přeplavání kanálu La Manche,“ vzpomínal kdysi František Venclovský, který se poprvé vydal do průlivu v roce 1970. Tehdy neuspěl.

„Bylo to hrozné, nedoplaval. Neměl zkušenosti, byl poprvé u moře. Vůbec nevěděl, co je slaná voda, měl špatné brýle, málem tam oslepl. A hodinu před Doverem ho vytáhli z vody skoro mrtvého,“ vybavila si v rozhovoru před patnácti lety plavcova manželka Pavlína Venclovská.

O rok později byl lépe připravený. Proudy mu sice sebraly mnohem více sil, než by chtěl, ale po více než pětapadesáti kilometrech vylezl na anglické břehy.

„Měl jsem na konci plavby velký hlad. Dal bych si kuře, aspoň pět stehýnek. Na lodi bylo jídla hodně, ale nemohl jsem,“ vzpomínal Venclovský.

Trasu dokončil po patnácti a půl hodinách. Za odměnu na něj čekal titul Zasloužilý mistr sportu a vojenský byt.

Plavání – ideálně tomu otužileckému – se věnoval celý život a možná právě to mu ho i ukončilo. V prosinci 1996 se při pravidelném tréninku v Bečvě podchladil a nejspíše z toho vzniklá krevní sraženina mu uzavřela tepnu vyživující tenké střevo. Venclovskému bylo 64 let.

Martin Charvát, Radek Šamša Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme